Re:Zlolajné dílko - 25.11.2008 21:01 K ubohé Amaranthě Josefíně dorazí falešná zpráva, že její milovaný zemřel a ona z toho (už beztak nalomená temnou kobkou) zešílí. A rodina se zatím znovu pokouší získat ji ke svým sobeckým plánům... Štramák Ramiro se ještě pokusil nějak zasáhnout, Amaranthinu otcisnažil se vemluviti do přízně, leč marně. Otec nebhé dívky byv podvlivem své ženy Arsenicy, nepopřál Ramirovi sluchu (navíc ho považoval celkem oprávněně za povrchního hejska, který si hledí jen vlastního prospěchu). A tak to nakonec Ramiro vzdal, zejména když se objevila jiná bohatá nevěsta. ...
(To aby to Ramirovi nebylo líto a aby si herec, co ho bude hrát v telenovele, zasloužil svůj přemrštěný honorář )
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 25.11.2008 21:29 Neboť zlá Arsenica šílela vzteky tak, že až hrozilo, že se rozlije na kolomaž, když se dozvěděla, že Ramiro ohrozil její plány s nevlastní dcerou. Navíc sama toužila po Ramirově přízni, tento jí však již dříve opovrhl, když zjistil, že nejeví ochotu narušit svůj pohodlný zajištěný život a přimíchat svému starému muži do poháru kakaa na doboru noc doušek mrtvé smrti. Také José Armando se dozvěděl, jak krutý trest stihl jeho vyvolenou, a lítost otupila ostří jeho hněvu. Slyšel přeci o Ramirovi dost, aby pochopil, jak snadno může takový svůdce splést nevinnému děvčeti hlavu, což teprve ubohé týrané duši, vystavené traumatizující přítomnosti obludné ježibaby v perníkové chaloupce. Možná i v tom perníku byly obsaženy nějaké nežádoucí látky, které měly na Amarantu Josefínu neblahy vliv. Jedna část jeho duše dosud plála hněvem, druhá však chtěla jen spět k ní, vše jí odpustit a utěšit ji v jejím bolu. Obě dvě části ovšem mezi sebou hledaly domluvu jen s obtížemi, a než se domluvily, byla Amarantha Josefína již pryč.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 25.11.2008 21:47 Úžasný! Musím skromně přiznat, že jsme fakt dobrej tým
Ona by se měla pokusit o správnou eo sebevraždu. Třeba si za poslechu Nočního motýla obleče černé, volány zdobené roucho, rozpustí si své stříbřité plavé dlouhé vlasy...
"Ach dobrý Bože, k čemu je mi, nešťastnici, nadále žíti, když milý můj již se k tobě na nebesa odebral?" přemítala nešťasná dívka a zavdala si z láhve (již několikáté toho dne) nechutného alkoholu, té metly lidstva. Chvíli před tím její pokojík (kam ji z temné kobky tatíček přece jen kázal přestěhovati) opustila macecha. Nekonečně dlouhou dobu nebohé dívce vykládala o nutnosti sňatku s Afonsem a snažila se Amaranthě Josefíně vnutiti představu o blahu, které ji v manželství s tím monstrem čeká. "Ne, ne tak!" vmetla Amarantha Josefina do tváře jakémusi starci na starém obrazu. "Takového života nechci dále žíti!" Mohutným lokem dopila, co v lahvi zbývalo, a mrštila jí o zem. Za poslechu Nočního motýla oblékla si černé, volány zdobené roucho, rozpustila své stříbřité plavé dlouhé vlasy a podřezala si žíly střepem z flašky od absinthu...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 25.11.2008 22:21 A ještě se do toho nějak připlete agresivní vlkodlak.
Necháme tam tuto lakonickou poznámku, nebo má někdo nápad, jak to rozepsat? Pro lepší orientaci uvádím větší kus: ...a podřeže si žíly střepem z flašky od absinthu. Pro změnu její drahý se doslechne, že umřela, a je na vrcholu zoufalství. A ještě se do toho nějak připlete agresivní vlkodlak. Její drahý ho naštve, aby vlkoš ukončil jeho trápení. Vlkoš ho bohužel jen kousne a pak je vyruší hajný a vlkoš raději uteče, než jednu koupí. Z drahého se stane vlkoš taky...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 25.11.2008 23:22
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 20:12 PEGGY napsala: "Ach dobrý Bože, k čemu je mi, nešťastnici, nadále žíti, když milý můj již se k tobě na nebesa odebral?" přemítala nešťasná dívka a zavdala si z láhve (již několikáté toho dne) nechutného alkoholu, té metly lidstva. ... To nemá chybu. Miluju tenhle styl, správné, až trochu přehnané sladkobolné červenoknihovní žvásty, tu a tam zchlazené ledovou ironií. Tomu říkám parodie. Teď se trochu pokusím rozepsat a uhladit první část. The Beginning Jasné sluneční světlo se prodíralo skrz mezeru mezi těžkými temnými závěsy a vnášelo trochu jasu a života do pochmurné místnosti. Byla prostorná, vysoká, s klenutým barokním stropem a vybavená těžkým, drahým a starodávným nábytkem. Stěny pokrývaly tmavohnědé drapérie se zašlým zloacením. Všechno budilo dojem přepychu, ovšem již poněkud opotřebovaného a přežitého. Vedle honosné postele s nebesy, jejichž tmavomodrý baldachýn se už místy rozpadal, stála dívka v dlouhém bílém ranním rouchu s krajkovím na prsou. Její drobná útlá postava, dlouhé vlny světleplavých vlasů a andělsky líbezná tvář, pobledlá, ale hebká a svěží jako lístek bílé růže, do té komnaty pozoruhodně nezapadaly. Natáhla štílou bílou ručku a rozhrnula záclonu. Její krásnou tvář na okamžik prozářil úsměv jasnější než ty sluneční paprsky a pomněnkové oči jí zasvitly. Ale ihned pohasly, když se otevřely dveře a v nich stanula vysoká majestátní žena v přepychových černých šatech. "Už jsi vstala, Amarantho Josefíno of Devil's Tower? To je dobře, neb se musíš ustrojit a připravit se. Nazpomněla jsi přece, že dnes se má rodina sejít, aby oslavila příjezd mého syna a tvého snoubence Afonsa?" "Jistěže ne, máti," odvětila dívka plaše. Přítomnost té krásné vysoké dámy jako by z ní vysávala všechnu živost. "Ale proč jsi tak smutna, drahá dcero?" zeptala se paní hlasem jako med, pod nímž se však ukrývaly bodavé ostny. "Měla bys být šťastna, že zase spatříš toho, jenž se již brzy stane tvým chotěm!" Amarantha Josefína se na okamžik vzpřímila, jako by se chtěla bránit bezcitnému rozhodnutí, a popošla blíž k maceše. Ale pak jen sklonila hlavu a tiše vzdychla. Dámě v zelených očích zasvitlo zlovolnou radostí. Lehce Amaranthu Josefínu pohladila po vlasech, nechala si políbit ruku a odešla. Jen co byla pryč, spanilá dívka zalomila rukama a padla na kolena. "Ach, proč jest mě nešťastné tak trpěti? Vždyť ten Afonso je poloblbý, dementní nebo tak něco. Jak bych s takovým člověkem mohla žít? Však má bezcitná macecha Arsenica si toho přeje proto, aby spolu s ním přišla k dědictví po mé ubohé matičce. Jak je mi bez ní na světě bolno!" A prolévala slzy, které však nemohly ubrat krásy jejím lícím. Amarantha Josefína byla totiž poloviční sirotek. Její otec Monsrophilos of Devil's Tower pocházel ze vznešené kouzelnické rodiny, kdysi bohaté a mocné, nyní však již upadající. Oženil se výhodně se sličnou mladou dívkou z bohaté rodiny, ta však po příchodu do ponurého domu uvadala jako utržená květina a zemřela jen dva roky poté, co dala život jediné dceři. Amarantha Josefína podědila její krásu, dařilo se jí však v prvních letech lépe než matce, neboť otec ji velice miloval, nechal ji bydlet v příjemném pokojíku plném světla a často ji bral ven do zelené přírody. Jenže potom se oženil podruhé, a to s krásnou, leč necitelnou a krutou Arsenicou Chávesovou, vdovou a matkou syna Afonsa, stejně starého jako Amarantha Josefína. Od té doby začalo ubohé Amarantě Josefíně peklo, protože paní Arsenica se jí důsledně snažila znepříjemnit život, aby z ní vyrostla bázlivá a zakřiknutá dívka, která by jí byla ve všem poslušna až do konce života. A dařilo se jí to. Pokud jde o otce, ten všemu jen trpně přihlížel, protože sám upadl zcela pod vliv své energické choti. Macecha by dokonce nejraději v nevlastní dcerce udusila i zdravý rozum a nechala ji prohlásit za nesvéprávnou, alespoň tady však její pikle selhaly. Tak alespoň trvala na sňatku Amaranthy Josefíny s mdlým a omezeným Afonsem. O ruku bohaté dědičky ovšem měli zájem i jiní, především starý Monstrophilův příbuzný Hugh Jorge, říkejme mu zjednodušeně prastrýc, si ji přál pro vlastního syna, zhýralého a záludného Ramira. Amarantha Josefína o tom sice nevěděla, chápala ale, že nemá naději na vysvobození ze svého bědného stavu. Dokud Afonsa nemusela vídat často, neboť on studoval Kruval, zatímco ji macecha ani nepustila do školy, přece jen ji vyhlídka na svatbu tolik netrápila. Poté, co Afonso dostudoval, zase odjel k příbuzným z matčiny strany a setrvával u nich po většinu času. A nyní se měl vrátit, snad už natrvalo...
Tu se ozvalo klepání na okno. "Zase nějaká sova? Někdo ze známých mi chce blahopřát k tomu příšernému sňatku? Kdyby mě alespoň nechali chvíli v klidu truchlit!" rozhořčila se Amarantha Josefína a projevila tak svůj potlačený temperament. Klepání však neustávalo, a tak se přece vzchopila a přistoupila k oknu. Jaký div, když spatřila místo sovy pohledného mladého muže, jehož již víckrát vídala v blízkosti domu!
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 20:13 Nějak jsem se rozjela... má to být samozřejmě osudové setkání s José Armandem, když se dozví, kdo je a oba si dají slib věčné lásky.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
*nadšeně poskakuje po pokoji a provozuje cosi, co připomíná směs tance svatého Víta a indiánského tance na oslavu vítězství, což přiměje psa zalézt s podezřívavým výrazem pod stůl*
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 21:46 Dneska jsem vyždímaná, ale trochu jsem to ještě upravila.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 21:54 Esclarte napsal(a): Dneska jsem vyždímaná, ale trochu jsem to ještě upravila.ale na naši storku čas není
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 21:55 Tu nemůžu smolit takhle na koleně. Potřebuju čas na koukání do blba, stopadesát přepisování, mazání, hodinuidéletrvající dumání nad jednou větou...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 22:02 Esclarte napsal(a): Dneska jsem vyždímaná, ale trochu jsem to ještě upravila.
Vynikající! Jdu to vložit do celého textu
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 27.11.2008 22:12
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 19:38 Amarantha Josefína leknutím odskočila od okna. Ale že byla vyskrytu silná osobnost, vzpamatovala se a pravila: "Co zde pohledáváte? Pokud si žádáte mé pomoci, poskytla bych ji vám ráda, kdyby to jen bylo v mých silách." "Jediné, čeho si žádám," promluvil mladý muž, "je moci patřit zblízka na vaši spanilé líce a slyšet váš lahodný hlas. Již mi nestačí vás pozorovat z ústraní a hořím touhou vyznat vám, že jste jedinou hvězdou mých dnů." Amarantha Josefína se na ta slova zarděla jako tmavorudý květ oleandru. Nikdy nezažila, aby k ní někdo tak sladce promlouval. Nikdy ji ještě pohled na žádného muže tak neokouzlil... "Neznám vás," zašeptala, tonouc v rozpacích. Domnívala se o něm, že je to chudý a prostý mladík mudlovského původu. Jak by k ní ale takový člověk mohl mluvit tak směle a sladce zároveň? A přece kromě drahého tatíčka neznala nikoho z dobré rodiny, kdo by se k ní kdy choval laskavě. "Jsem José Armando Hidalgo," odpověděl sličný mládenec hrdě. "Asi se domníváte, že jsem chudý a prostý mladík mudlovského původu, tak jako se domnívají všichni ostatní. Ale není tomu tak. Již mé příjmení je dokladem mého urozeného původu, neb znamená španělsky rytíř a šlechtic. Moje rodina bývala velmi bohata, ale rodiče mi záhy zemřeli a já byl nekalými praktikami ošizen o jmění, které mi po právu náleželo." "José Armando - to se jmenujete skoro stejně jako já!" zjistila Amarantha Josefína překvapeně. "Není to snad znamení osudu, má lásko!" "Osudu!" zvolala Amarantha Josefína. "Můj osud je trpký a tragický. Předurčil mi za manžela odporného Afonsa Chávese, neboť je synem mé macechy Arseniky." Josému Armandovi potemněl zrak. "Arsenica Chávesová of Devil's Tower je příčinou mého neštěstí," pronesl se zaťatými zuby. "To ona a Hugh Jorge of Devil's Towe mi uzmuli dědictví, podělili se o ně a potom je oba prohýřili. A nyní by mě ta jedovatá zmije chtěla připravit o mou lásku!" "Jak mám ale věřit, José Armando, že mě milujete upřímně a nechcete jen s mou rukou přijíti k penězům?" zahořekovala Amarantha Josefína, když to uslyšela. José Armando se jen nevesele zasmál. "S tím si nemusíte lámat svoji líbeznou hlavinku. Vím toho o vaší rodině dosti, abych viděl, že dny její slávy už přešly. Rod of Devil's Tower a Chávesů sice ještě nosí hlavu vysoko, ale jejich přepych již značně zchátral. Jeho příslušníci rozházeli peníze v bezuzdných radovánkách, jež měly neblahý vliv i na jejich tělesné schránky. Já vás však miluji i přesto, že si sňatkem s vámi nijak nevylepším svou neutěšenou finanční situaci!" Dívčino srdce se zatetelilo blahem. On tedy nic neví o jejím bohatém dědictví! "Myslíte to doopravdy, José Armando? Skutečně si nežádáte žádných peněz, jedině mé lásky?" vydechla Amarantha Josefína. José Armando zvedle ruku k nebi. "Sám Nejvyšší ať je mi svědkem, že je má láska čistá a nezištná a nikdy nepohasne! Ať mě bleskem sklátí, není li mé slovo upřímnost sama!" Nyní již Amarantha Josefína nedokázala skrývat vroucí cit, který jí tak znenadání vzklíčil v srdci. "Ach, José Armando, pak tedy slibuji, že budu vaši lásku až do konce svých dnů opětovat. Mé srdce vám již náleží a nic bych si nepřála více než aby vám náležela i má ruka." A José Armando se k ní, nakolik mu to okno dovolovalo, naklonil a jejich rty se plaše setkaly v prvním polibku... Vtom se z pokoje ozvalo hlasité smrknutí. Jako blesk zmizel José Armando od okna a Amarantha Josefína zděšením vykřikla a sklesla na postel. "Ach, má drahá slečno!" ozval se poplašený hlas staré domácí skřítky zvané Skřítka. "Snad se vám něco nestalo! Hned vám přinesu vonnou sůl!" "Dobrý bože, to tys tu byla, Skřítko?" zasténala Amarantha Josefína. "Ach ano, já. Prosím co nejuctivěji o prominutí, slečno Amarantho Josefíno. Přinesla jsem vám na rozkaz madame šaty, které si s dovolením máte dnes obléci. Neměla jsem nejmenší úmysl vás špehovat, ale když jsem vás viděla konečně šťastnou, přemohlo mne dojetí."
Tak a dost, už je mi z toho nanic. Že jsem s tím vůbec začínala. Peggy, nechceš nějak popsat nebo opsat to s Monstrophilem a skandál?
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 19:44 Esclarte, ty jsi báječná!!!
frenetický tleskajík
O té monstrofilii přemýšlím... Asi by na to mohla Aramanthu přivést ta stará Skřítka...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 19:53 Nechám to na tobě nebo Gwen. Jo a chtělo by to celé nějaký pořádný název.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 21:17 Co třeba nějak takhle:
"Avšak tvé oči jsou zarudlé od pláče srdceryvného a skrývají velikou bolest, Skřítko," pronesla vlídně Amarantha Josefína. "Rci, co se ti stalo?" "Ach ne, slečno, to nestojí za řeč," vrtěla hlavou Skřítka. "Kdo ti ublížil?" "Mně nikdo neubližuje. Tedy ne víc než je obvyklé." A náhle začala Skřítka tlouci hlavou o zem. "Co to děláš?" vykřikla Amarantha Josefína zděšeně. "Mluvila jsem málem špatně o své rodině, slečno," odvětila zahanbeně Skřítka. "A proto tlučeš hlavou o zem? Jaký to blud?" Skřítka nešťastně mlčela. "Mluv! O co tady jde? Přikazuji ti to!" vykřikla Amarantha Josefína tak pánovitě, až se toho sama zalekla. Její příkaz se však neminul účinkem a Skřítka začala vyprávět... Amarantha Josefína propadala stále většímu zděšení, když se dozvídala, v jakých poměrech domácí skřítci v domě Devil´s Tower žijí. Ke své hrůze zjistila, že se se skřítky u nich doma špatně nakládá (nemají dovolenou, plat ani nemocenskou, o důchodovém pojištění nemluvě). To nejhorší však mělo teprve přijít...
Po oslavě Afonsova příjezdu (kterou Amarantha Josefína přetrpěla, ani nevěděla jak), ubohá dívka nemohla usnout. I vstala ze svého lože a potichu se vydala do kuchyně pro sklenku mléka. Kráčela chodbou, ne, vznášela se nad starým zašlapaným kobercem jako víla, když tu náhle zaslechla tichý, plíživý krok... a pak zahlédla svého otce, kterak se krade do komůrky pod schody, kde přebývala mladší pomocnice staré Skřítky. "Ach, jak dobrý je můj tatíček, jak mu leží na srdci blaho a klidný spánek našich věrných pomocníků," pomyslela si Amarantha Josefína s úlevou. Leč zvuky, které se začaly po chvíli ozývat z komůrky, spolu s pláčem mladinké skřítky, přesvědčily Amaranthu Josefínu nade vší pochybnost, že její úleva byla předčasná. Zděšení nejprve ubohou dívku zcela ochromilo, pak jala se však prchati do své komnaty. "Ach bože, jak jsem jen mohla v tomto domě zla a hříchu přebývati?" zoufala si ta ušlechtilá bytost a slzy jako hrachy kanuly z jejích překrásných očí. "Není možno toto nadále snášeti a nic neučiniti!" Leč Amarantha Josefína v tu chvíli nevěděla, co by měla udělat. "Dějí-li se takové ohavnosti v sídle Devil´s Tower a je-li můj otec, poslední nositel tohoto jména, monstrofil, nechci nadále toto hanebné jméno míti," pomyslela si Amarantha Josefína. "A na domácí skřítky budu laskavější, než kdo jiný," pevně se rozhodla ta dobrá duše. S úlevou, že nalezla řešení, usnula Amarantha Josefína spánkem spravedlivých.
Hned druhého dne časně zrána (pod záminkou, že jde ke zpovědi) opustila Amarantha Josefína dům a odfešla ke starému notáři, který byl správcem majetku po Aramanthině matce. Notář s nelíčenou radostí a dojetím sepsal listinu, jejímž podpisem se Amarantha Josefína zřekla jména i dědictví rodu of Devil´s Tower a přijala jméno své ušlechtilé zesnulé matky. Nebylo již více Aramanthy Josefíny of Devil´s Tower. Nyní zde stála nová bytost, ještě půvabnější a laskavější - Amarantha Josefína Silverwoodová. A tato hrdinka instinktivně cítila, jak se definitivně odvrací od ponurých tradic zkostnatělých starých rodů a že jí začíná nový život. Navíc jí notář sdělil, že přijetím jména Silverwoodová se její dědictví po matce ještě zdvojnásobí.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 21:56 Esclarte, my jsme až nehorázně dobrý! Obávám se, že to neutajíme
Ad název: DARKER THAN THE DARKEST LIFE původně vzniklo trochu jako legrace, že tohle bude ještě větší bomba než DARKEST LIFE (Řáholec crossover). Ale samozřejmě se to může jmenovat i jinak, jen mě teď nic nenapadá.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 21:58 Bohužel to asi nezajímá nikoho jiného než naši trojku. Ale aspoň, že to máme. Pänebože, tatíček mostrofil, to je něco.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 22:02 Já myslím, že leckdo tajně nakukuje ... Ale nepřizná se
Takže námn zbývá tohle: Když dojde ke skandálu - úchylka jejího otce se dostane (tak trochu i jejím přičiněním) na veřejnost, rodina ji za trest pošle do Perníkové chaloupky ke staré příbuzné, které se štítí i rodina.
Viděla bych to asi tak, že na zásnubním plese s Afonsem to už Aramantha nevydrží a práskne to s tou monstrofilií a možná i změnou jména
No a možná by stálo za to trochu se vyřádit ještě tady: Pro změnu její drahý se doslechne, že umřela, a je na vrcholu zoufalství. A ještě se do toho nějak připlete agresivní vlkodlak. Její drahý ho naštve, aby vlkoš ukončil jeho trápení. Vlkoš ho bohužel jen kousne a pak je vyruší hajný a vlkoš raději uteče, než jednu koupí. Z drahého se stane vlkoš taky... Hajný totiž nevyhoví jeho prosbě a nezastřelí ho. Ten hajný jménem Melchior Cháves je tak strašně zlý proto, že to je nevlastní (utajený) bratr zlé macechy Arsenicy of Devil´s Tower a pomáhá jí v její snaze ubližovat ubohé Amaranthě Josefíně a všem, které Amarantha Josefína miluje.
Myslím tím hlavně toho vlkodlaka
Kdepak se nám schovává Gwen???
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 22:20 Jo, na vlkoše a hajného samozřejmě taky dojde.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 28.11.2008 23:34 Po několik následujících dnů hřál Amaranthu Josefínu u srdce její statečný a ušlechtilý čin. Správné rozhodnutí jí dodávalo sílu přežívat v domě hříchu, zla a utajené neřesti. Navíc se jí podařilo navázat kontakty s některými mudly a obecnými kouzelníky a ke svému úžasu zjistila, že jsou to lidé milí a přátelští. Jednoho sobotního večera pořádala její macecha v rodinném sídle ples. Amaranthu Josefínu sice udivilo, že se k ní Arsenica of Devil's Tower chová mimořádně vlídně, ale jsa plna svého nádherného tajemství, kteréžto skládalo se ze změny jména i nové lásky, chování své macechy neřešila. To však ukázalo se býti osudovou chybou.
Ples vrcholil, když Arsenica of Devil's Tower vystoupila na pódium, kde hrál orchestr, a vyžádala si pozornost. "Drazí hosté," pronesla svým falešně sladkým a neupřímným hlasem, z něhož Amaranthě Josefíně naskočila husí kůže. "Dnešní ples koná se na oslavu významné události." Dramaticky se odmlčela. "Je mou milou povinností oznámit vám zasnoubení své drahé nevlastní dcery Amaranthy Josefíny s mým vlastním synem Afonsem Chávesem." "Nikdy!" vykřikla Amarantha Josefína rozhodně. Vlasy jí vlály a stříbřitá záře šířila se kol ní. Stála vprostřed sálu, hrdě vztyčená a v jejích očích bylo lze vyčísti vzdor. "Zmlkni," odtušil její otec Monstrophilos of Devil's Tower a podíval se na svou ženu psím pohledem. "Tak bylo ujednáno a tak ti já, tvůj otec, nařizuji." "Jakže, otče, i ty se stavíš proti mně? Chceš mého mladého života zmařiti? Což není v tomto domě už dosti zla?" zvolala šokovaná Amarantha Josefína. "Tak bylo ujednáno," opakoval otec. "A já ti nařizuji poslechnout a Afonsa věrně milovati." Opět se podíval na svou ženu, jako by se dožadoval jejího souhlasu. "Ne!" vykřikla Amarantha Josefína. "Ne a ne a ještě jednou ne!" dupla nožkou obutou v atlasový střevíček. "Dosti již bylo zla v tomto domě! Dosti bylo ponižování bezbranných a ubohých, dosti bylo diskriminace pracujících, dosti bylo tyranie! Volnost, rovnost, bratrství!" "Kam jen ta holka na takový pitomosti chodí," pomyslel si Monstrophilos of Devil's Tower, zatímco jeho žena zbrunátněla a tváře se jí začaly nebezpečně nadouvat. "Dosti, ty zmije zlá!" vykřikla macecha. "O jaké diskriminaci to tady mluvíš? Jaké nesmysly a nebezpečné šílené bláboly vypouštíš ze svých proradných rtů? Jak se opovažuješ vzdorovat svému otci, odpírat poslušnost hlavě rodu, člověku váženému..." "Váženému!" zvolala divoce Amarantha Josefína a míra jejího opovržení dala se přirovnati jen míře jejího nezměrného hněvu a bolesti. "Jak mám míti v úctě člověka, který mne chce prodat, který za nocí krade se do komůrky pod schody, který jest monstrofilem..." pozdě zakryla dívka svou útlou ručkou rudé rety. Slovo, ohavné slovo, vyjadřující ještě ohavnější zvrácenost bylo již vysloveno... Pozdě, příliš pozdě se dívka zarazila ve svém svatém hněvu.
Úchylka jejího otce se dostala na veřejnost, skandál byl na světě a rodiče ji za trest poslali do Perníkové chaloupky ke staré příbuzné, které se štítí i rodina.
A dál už to máme, zbývá vlkoš
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 29.11.2008 12:45 Paráda! Ještě malá vsuvka, která trošku uvede do děje dvojici intrikánů: Starý prastrýc Hugh Jorge přišel toho večera domů celý schlíplý. "Dobrý Bože," bědoval, "jaký úpadek postihl náš nešťastný rod! Můj synovec z druhého kolena monstrfilní! A má praneteř z třetího kolena - raději nemluvit!" "Ale otče, proč se na dnešní skandál nepodívat raději z lepší stránky?" namítl jeho mladý syn Ramiro, tmavovlasý a černooký. "Nyní s jistotou víme, že líbezné a bohaté Amarantě Josefíně se sňatek s Afonsem protiví. Již si tedy nemusíš lámat hlavu, jak ho nenápadně sprovodit ze světa. Až pošle Arsenica děvče za trest do vyhnanství, a tím i ze svého dosahu, naskytne se snadno příležitost, abych se vloudil do její blízkosti, získal její náklonnost a tím i peníze pro svou zábavu, na opravu našeho rozpadajícího se domu a na důchodové zabezpečení pro tebe!" Oči se mu rozsvítily chtivostí, i tak byl ale pozoruhodně přitažlivý. "Věř mi, že ještě žádná žena neodolala mému osobnímu kouzlu." "Ty mě vždycky umíš potěšit, synu," vydechl Hugh Jorge s úlevou. "Ano, to by mohlo vyjít. Sám budu trvat na tom, aby rodiče poslali Amaranthu právě do Perníkové chaloupky. Po týdnu u té babizny bude dívka svolna ke všemu, co jí přinese vysvobození."(a pak už by následovalo ono: Ta stará ženština slula Jaga...)
Ad název: chtělo by to něco správně červenoknihovního, o věrné lásce, co projde všemi nesnázemi atd. A drobná oprava: Amarantha Josefína, jsouc
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 29.11.2008 13:18
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Gwen
Re:Zlolajné dílko - 29.11.2008 15:00 něco jako 'Utrpením ku štěstí'?
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Zlolajné dílko - 29.11.2008 19:07 Gwen napsal(a): něco jako 'Utrpením ku štěstí'?
Správně červenoknižní
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Gwen
Re:Zlolajné dílko - 29.11.2008 20:17 to s tim vlkodlakem tam už máte?
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Zlolajné dílko - 29.11.2008 20:23 José Armando obcházel kolem domu of Devil's Towerů a ostřížím zrakem se rozhlížel. Konečně se odhodlal přijít a setkat se s přece jen mlovanou Amaranthou Josefínou. Leč nevěděl, jak se k ní dostat. Tu spatřil pootevřeným oknem tatíčka Monstrophila, jak se rozvaluje v na pohovce v menším salónku, nohy si opírá o zuboženou mladou skřítku a naříká. Ve chvíli, kdy José Armando přisunul ucho ke škvíře, Monstrophilos hlasitě zatroubil do kapesníku a zahořekoval: "Jak těžkou vinu nesu, že jsem svou nevšímavostí zabil svou jedinou dceru! Nyní tam leží v komoře, nožky má nahoře, je bledá jako zvadlý kvítek tuberózy, němá, kapku krve nemá! Bojím se, bojím, že umře!" José Armando cítil, jako by mu srdcem pronikal chladný meč a zasadil mu mnohem těžší ránu naž Ramirova čepel. Amarantha Josefína mrtvá... svět kolem něj pozbyl vší krásy a život se mu stal nesnesitelným. Nepřál si již ničeho jiného než aby i on sestoupil do truchlivé a opuštěné hrobky Hidalgů a setkal se se svou zbožňovanou na nebesích. Nahmatal jílec meče a chtěl jej vytasit, aby se probodl na prahu domu, kde ona žila, kde ji ve svých šťastnějších dnech vídal v okně a kde nyní tiše spočívala, usoužená krutou rodinou i jeho odmítnutím. "Však běda," promluvil nahlas sám k sobě, "jak si mohu zasadit smrtelnou ránu, když dobře mečem nevládnu? Mohlo by se státi, že bych se pouze poranil a opět, jako již jednou, procitl k životu plnému beznaděje. Co mám tedy počít?" "Jestli dovolíš, mohl bych ti pomoci," ozval se za ním jasný, chladný hlas. Nešťastný mládenec ke svému překvapení spatřil Ramira, který, dozvěděv se již o tragédii, byl přece jat soucitem a chtěl se přesvědčit o osudu své bývalé lásky. José Armando na okamžik zadoufal, že někdejší rival ukončí jeho trápení, Ramiro však dodal: "Pokud si nejsi schopen přivodit smrt vlastní rukou, jdi do nejpustšího lesa a dej se tam za úplňku roztrhat vlkodlaky." Potom se s pustým smíchem vzdálil, ještě než mu José Armando mohl poděkovat za radu v nouzi. "Dobře tedy," řekl si. "Úplňková noc bude až za dva dny, ale co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Vyrazím hned zítra, jen co rozdělím zbytek svého majetku mezi chudé a povaleče, kdož ví, jak dlouho mi cesta až do nejpustší pustiny potrvá. A jak řekl, tak udělal. K jeho zklamání však v pustém lese právě začali stavět nové rekreační centrum se sportovním areálem a akvaparkem v neporušené přírodě a vlkodlaci se odtamtud raději vystěhovali. José Armando už si zoufal nad nepřízní osudu, když přece jenoho vlkodlačího starousedlíka potkal. Ten však jen nadával na zatracené stavaře a rekreanty a potenciální kořisti si vůbec nevšímal. José Armando se ho tedy v zoufalém odhodlání snažil vydráždit a vlkodlak mu nakonec vztekle skočil po krku. Pak odběhl do lesam, mumlaje si, že ho ti zatracení lidi jednou přivede do hrobu. Po jeho zmizení José Armando zjistil, že nejen není mrtev, ale ani nijak vážně zraněn, zato si nevyhnutelně ponese následky vlkodlačího kousnutí.
Tak a teď tam zase někdo prskněte toho hajnýho.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Soví pošta - diskuse
)
)
