Potter Web CZ

Harry Potter Fans


Úvodní stránka > Knížky > České překlady > Rozhovor s Pavlem Medkem před vydáním pátého dílu

Bleskovka

Příležitost pro všechny výtvarníky!
Umíte kreslit? Chcete svá díla zveřejnit a ještě mít možnost získat pěkné ceny? Pak klikněte sem

Hlavní výběr

Úvodní stránka
Novinky
SPOILERY 7.kniha
Knížky
Herci
J.K.Rowling
Galerie
Stáhněte si
Doporučené odkazy
Návštěvní kniha
Napište nám
Soví pošta - diskuse
Příčná ulice - burza
Archiv diskuse hp.cz
Archiv diskuse FMS

Potter Web Menu

Náš tým
Naše ikonka
Akce
Newsletter
Magazín Pottered
Potter Povídky CZ
Budeč

Přihlášení

Přihlašovací jméno

Heslo

Zapamatovat
 
Chci se zaregistrovat!
Zapomněla(a) jsem heslo

Oko Velkého Bratra

Tvoje IP adresa:
54.224.102.26

Statistiky

Tuhle statistiku jsme zavedli 14.3.2006
TOPlist

Prohlášení

Potter Web CZ is in no way related to J.K. Rowling, Scholastic Books, Bloomsbury Publishing or Warner Bros. All images and material related to the J.K. Rowling novels is © Scholastic Books (US), and Bloomsbury Publishing (UK). All material related to the "Harry Potter" films is © Warner Bros.

Veškerá práva ke zde zveřejněným autorským článkům vyhrazena.
Články není  dovoleno přebírat bez souhlasu redakce a bez uvedení původu "potterweb.cz".

Tato stránka používá soubory cookie.
Používáním této stránky souhlasíte s používáním souborů cookie.

Naše ikonka

Budeme rádi, když na svých stránkách umístíte tuhle naši ikonku s odkazem na www.potterweb.cz/web/
Potter Web CZ
Návod na vložení ikonky je zde.

 

Rozhovor s Pavlem Medkem před vydáním pátého dílu

| Tisk |  E-mail
Napsal(a) Clárka   
středa, 16 listopadu 2005, 20:38
Pár dnů před vydáním českého překladu pátého dílu, konkrétně 23. února 2004, jsem navštívila Pavla Medka s tím, že si krátce popovídáme o překladu Fénixova řádu. Nakonec jsme si povídali přes dvě hodiny a z onoho původně zamýšleného krátkého rozhovoru, vyšlo několik stránek plných velmi zajímavých informací nejen o Harrym Potterovi, ale i o překládání obecně. Takže pokud máte nějakou tu minutku volnou, pohodlně se usaďte a začtěte se do následující řádků.

Jaký jste měl pocit, když jste přeložil poslední stránku Fénixova řádu?
Částečně se mi ulevilo, že už to mám za sebou, protože toho bylo opravdu moc. „Počítačopis“ pátého díl měl přes tisíc stránek a ten termín mě trošičku strašil. Tak jsem byl hodně rád, že jsem to stihnul. Na druhou stranu to byl pocit spokojenosti, protože Fénixův řád je moc pěkná knížka. Doufám, že i ten překlad se podařil, jak se měl podařit.

Jak dlouho jste vůbec pátý díl překládal?
Překládal jsem to asi šest a půl měsíce čistého času. Knížku jsem si koupil hned, jak vyšla 21.června loňského roku, a poslední část překladu jsem odevzdával před Vánoci.

Proč jsme v Česku museli čekat na překlad tak dlouho? V mnoha zemích se ho fanoušci přece jenom dočkali o mnohem dříve.
Je pravda, že někde to bylo přeložené dříve, ale jinde, například ve Španělsku, vyšel teprve minulý týden. U mě je to dané tím, že překládám při zaměstnání. To znamená, že se tomu věnuji po večerech a o víkendech. Potom se to nedá srovnávat s překladateli, kteří nad tím skutečně můžou sedět den ode dne, protože se tím živí. Ale i tak Vám každý, kdo o překládání něco ví, řekne, že udělat tisíc stránek za půl roku, když člověk chodí normálně do práce to, je  opravdu dost.

Jak se podle Vás lišil pátý díl od těch předchozích? Objevily se názory, že je trochu temnější než ty předešlé a tím pádem už není moc pro děti…
Neřekl bych, že není pro děti. Paní Rowlingová to má podle mě dobře rozjeté a dobře spočítané až do konce.  Zápletka těch knížek je především určená dětem. Fénixův řád se od předchozích dílů liší tím, že on tak trochu kopíruje vývoj samotného Harryho. Jestliže on se v prvním díle objevil jako jedenáctiletý kluk, tak pochopitelně i vyprávění, styl vyprávění, tomu bylo přizpůsobeno. Když končí pátý díl, Harrymu je šestnáct, tudíž má jiné starosti a jiný pohled na svět. Styl vyprávění se mění s každým dílem a   kopíruje Harryho dozrávání a dospívání.

Když jste Fénixův řád četl poprvé, překvapil Vás jeho závěr?
Překvapil a nejenom to. Teď mám trauma, jelikož nevím, jak to bude dál. U mě je to asi úplně stejné jako u fanoušků. Můžu říct, že jsem nejenom překladatel, ale i fanda Harryho Pottera. Mě se to totiž strašně líbí. Když jsem pátý díl četl poprvé, hltal jsem to tak, že jsem ho přelouskal za dva dny. Byl jsem hrozně zvědavý, jak to bude dál, co se člověk dozví, co se nedozví...

Zklamala Vás ta knížka v něčem?
Tak trochu mě osobně Fénixův řád zklamal v tom, že se slibovalo, že tam spousta věcí bude objasněna a ona to zase až tak nebyla pravda. Je tam tedy vysvětlení, proč Harry bojuje s Voldemortem, vysvětlí se tam i další věci, ale na druhou stranu další věci se tam ještě více zkomplikují. A některé věci, o kterých padne zmínka v pátém díle, mi nejsou vůbec jasné.

Například?
Konkrétně ta kapitola, kdy Harry ve vzpomínkách profesora Snapea vidí vzpomínku na  svého otce. Skutečně nechápu, proč to tam je. Ale určitě to nebude jen tak, protože jestli ano, tak by to bylo hodně divné.

Není tohle ono kouzlo knih o Harrym Potterovi? Autorka něco zmíní v jednom díle, kde se to vůbec netváří důležitě, ale v dalším se to ukáže být jako klíčový moment.
Ono to je krásné pro čtenáře, ale pro překladatele to často vyvolává problémy. Ono je to něco jiného, když člověk překládá buď trilogii, pentalogii nebo v tomto případě septalogii, a když má možnost přečíst si to od začátku do konce. Potom ví, jak se k tomu překladu má od začátku stavět. Kdežto tady jsou určitě věci, a s bratrem jsme na to narazili oba dva, nad kterými jsme strávili spoustu času, protože z prvního a druhého dílu nebylo vidět kam to půjde dál. Někdy to bývá problematické co se týče termínů.
Uvedu Vám příklad. Harry v druhém díle dostane dopis z Ministerstva kouzel, kdy na něj  dělají „tytyty, ty jsi kouzlil doma“, podepsáno nějakou Mafaldou Hopkirkovou z odboru Nepatřičných kouzel. A teprve v pátém díle, když Harry navštíví Ministerstvo a jede tam výtahem, se ukáže struktura Ministerstva a my zjistili, že se vlastně nejednalo o odbor, ale o oddělení, které spadá pod další odbor. Takže, když Harry v pátém díle dostane obdobný dopis, tak tatáž Mafalda Hopkirková je tam podepsána už za oddělení, ne za odbor. Čtenář to může vidět jako nedůslednost překladatele, ale tím to není.

Tady jde celkem o maličkost, ale stalo se to i u nějakého důležitějšího názvu?
Ano, má to i horší následky a to je případ famfrpálu, který se objevil už v prvním díle. Slovo Famfrpál, v originále Quidditch, vymyslel můj bratr a přeložil to opravdu krásně. Vžilo se tak, že dneska už by si to nikdo nedokázal ani jinak představit. No a já jsem také překládal knížečku Famfrpál v průběhu věků. V ní jsem najednou narazil na to, odkud se název Quiddich vůbec vzal. Že poprvé to bylo viděno někdy ve třináctém století ve Skotsku, kde si kouzelníci a čarodějnice tuto hru hráli. Zkoušeli ji ještě tedy v archaické podobě u vřesoviště Quirditchmarch a z toho Quirditch se postupem času stalo ono Quiddich. No a teď si s tím, překladateli, poraď.

Jak jste si s tím tedy poradil?
Samozřejmě jsem to vřesoviště musel přejmenovat (smích) a co to dalo práce! Vzniklo z toho Amforpoolmarch a to se postupem staletí zkomolilo na Famfrpál.

Jak se podle Vás dětští čtenáři vyrovnají s koncem pátého dílu? Nebude to na ně až příliš?
Dnešní děti jsou podle mě hodně navyklé na drsné scény a i na smrt. Spíš ty děti budou hůř reagovat na epizodu s Harryho otcem než na samotný  závěr knihy. Mám dojem, že je právě můžou zarazit věci, které jsou v rovině morální. Děti to skutečně vnímají. I můj syn, který není žádné dítě, z toho byl vedle a říkal: „Proč ona to tam psala? Proč to tam dávala, vždyť to snad není ani pravda…?!“. Spíš mám tedy pocit, že se budou pozastavovat nad těmito věcmi než nad tím samotným faktem násilí a smrti.

Myslíte si, že četba těchto knížek může mladým čtenářům pomoct dospět?
Mohla by. Na děti působí v zásadě vše, co vnímají a jestliže se nějakým řízením osudu  stalo, že Harry Potter je takovým fenoménem a děti ho čtou a čtou ho kolem dokola, tak se do těch knih ponoří. A jakmile se s tím nějak sžívají nebo identifikují, tak na ně ta knížka musí působit. Každopádně na ně působí více než nějaké kázání od paní učitelky ve škole. Otázka je, jestli to na ně zapůsobí tak, že by jim to urychlilo zrání. To je podle mě nadnesené a nedovolil  bych si to tvrdit. Ale tak či onak je taková věc musí ovlivnit.

Co je podle Vás důvodem, proč se právě Harry Potter stal mezi dětmi tak oblíbeným? Zvláště v dnešní „počítačové“ době, kdy děti před obrazovkami počítačů a televizorů tráví hodiny a hodiny.
Zaprvé to určitě není způsobeno jen marketingovou kampaní, jak mnozí říkají. Taková kampaň se dělala mnoha věcem, které se pak neuchytily. Kdyby knížky paní Rowlingové v sobě neměly něco víc než jen to, že se jich ujala dobrá marketingová firma, tak by se z nich bestseller v takovém měřítku nikdy nestal. Určitě to tedy není jen nějaká vnější dopomoc. Ty knížky jsou velmi dobré, působí na dětského čtenáře, umí ho zaujmout. Podle mě je nejdůležitější faktor to, že paní Rowlingová dokázala krásně skloubit fantastický svět s tím reálným. Oba světy se v jejích knížkách skutečně prolínají, akorát že my, mudlové, nevíme, že tady ten druhý svět existuje.
Když to čte desetiletý něco jedenáctiletý kluk, který má ve škole problémy, tak se s tím může bez problémů ztotožnit. Harry v  Bradavicích taky neproplouvá jako nějaký suverén nebo hrdina. On tam taky má jeden průšvih za druhým, musí si dodělávat úkoly, nestíhá a bojí se, že ho vyvolají a on to nebude umět. Takže ten fantastický svět je tam krásně naroubovaný na ten normální. Paní Rowlingová prostě našla tu kombinaci, jak děti chytit.

Jak je možné, že Vám přidělili překlad třetího dílu? Nemá snad každý překladatel svůj styl, který je u Harryho Pottera obzvlášť znatelný? Pro Vás to navíc byl první překlad dětské knihy, neměl jste strach, že si poté budou říkat, že Váš bratr to překládal lépe?
Hlavou se mi to honilo. Ale podle mě podstatou překladu není jen přeložit jednotlivá slova. Podstatou dobrého překladu je vystihnout styl autora a převést to do rodného jazyka. A to nejenom slova, ale i ducha knížky. Jestli se překladatel dokáže opravdu přizpůsobit autorovi a chytit ducha té knížky, jak já říkám, tak pak by ten výsledek měl být, neříkám stejný, ale podobný. Navíc my jsme bráchové, takže jsme měli podobné zázemí a máme tudíž podobné vyjadřovací návyky a schopnosti.

Kdy Vy jste poprvé knížky četl? Konzultoval s Vámi bratr už první dva díly?
Ne, ne, první dva díly jsem četl skutečně až v české knižní podobě. Samozřejmě jsem je měl přelouskané, když jsem bral ten třetí díl k přečtení s tím, jestli bych to chtěl překládat nebo ne.

A chtěl jste?
Určitě jsem chtěl, protože je to moc pěkná knížka a to se hned lépe překládá, když se Vám to líbí.

Nabídl jste se k překladu třetího dílu sám nebo za Vámi s tím nápadem přišel bratr?
Nabídl mi to Albatros s mým bratrem, když viděli, že by ten třetí a čtvrtý díl v požadovaném termínu opravdu nestihl.

Jak samotný překlad probíhá?
V případě Harryho Pottera je pochopitelné, že si tu knížku musím nejprve přečíst a to důkladně. Na samotný překlad pak už má asi každý překladatel jiný recept nebo své návyky. Já když poprvé čtu knihu, kterou budu překládat, tak mám vždy po ruce tužku a papír. Už při tom prvním čtením si poznamenávám věci, které budu muset někde dohledávat, nad kterými budu muset přemýšlet atd. Z toho mi vznikne seznam věcí, které řeším v průběhu překladu.

Objevil se v pátém díle nějaký takový překladatelský oříšek?
Tím asi byla nová píseň Moudrého klobouku. Takovou věc nemůžete řešit jen tak rutinně. Říct si: „Tak teď jsem dopřeložil jeden odstavec a teď budu překládat novou píseň Moudrého klubouku…“ Tu jsem s sebou nosil asi měsíc v kufříku a vytáhl jsem ji vždy v tramvaji na cestě domů a koukal jsem do toho a přemýšlel a dělal si poznámky tu k veršíčku, tu k jinému. Časem to dozrálo a samotný text jsem potom sepsal asi během jedné hodiny. Ale člověk to musí mít aspoň dopředu připravené v hlavě anebo na těch papírech.

Kontroluje někdo, jestli se držíte původního textu? Zda-li se třeba moc neodchylujete od originálu?
V tomhle byl Fénixův řád trochu netypický. Normálně mám ve zvyku, že když dodělám překlad, potom si k němu ještě jednou sednu a zase pěkně od začátku ho projdu. Mnohé věci totiž ještě dozrají. Tady na to bohužel nebyl čas. Albatros trval na tom, abych jim překlad odevzdával po částech Na druhé straně Albatros je nakladatelství, které stále ještě s tím textem pracuje, a hodně pečlivá paní redaktorka Novotná se samotnému textu taky nesmírně věnovala. Šla i po tom, aby člověk neutekl ani ne tak od originálu, ale spíš aby mu něco neuniklo terminologicky.

Co bylo na překladu pátého dílu nejtěžší?
Pochopitelně to opět byly velké množství neologismů. Třeba už od prvního dílu je nasazený ten aspekt, že nad každým jménem je potřeba se zamyslet a zvážit, jestli ho nechat v původní podobě nebo ho překládat a tím pádem hledat nějaký ekvivalent.

Podle čeho se s bratrem řídíte?
My jsme šli tou cestou, že běžná anglická jména byla ponechána v původním znění. Tam, kde jsou jména buď trochu do komična nebo se jedná o jména expresivní, tak tam jsme se je snažili přeložit do češtiny.

Právě na to se objevují rozdílné názory…
Ano, někteří říkají, že se nemělo překládat nic, což by byla škoda. Proč by české děti měli číst o tom, že Harry studuje v Hogwarts, místo v Bradavicích? To je hloupost. Jiní zase říkali, že když už jsme ty názvy začali překládat, měli jsme přeložit všechno. Ale to bychom potom měli místo Harryho Pottera Jindru Hrnčíře. A to přece taky nejde.
Překlad byl časově náročný právě i proto, že jsme se museli zamyslet nad tím, co přeložit a co ne. Já si pamatuji, že když Fénixův řád vyšel v angličtině, objevil se článek, kde stálo: „Už se můžeme těšit na to, jak pan Medek přeloží paní profesorku Umbridgeovou.“ A já, když jsem to četl, tak jsem si říkal, že na to můžu odpovědět hned. Věděl jsem, že tohle se překládat nebude – profesorka Umbridgeová zůstane profesorka Umbridgeová.

Když už jsme u těch jmen, proč neskloňujete latinská jména, která se v knížce objevují, tak jak by se správně mělo? Místo Sirie voláte Siriusi…
Moc si nevzpomínám, proč to bratr takhle už v prvním díle vymyslel. Tuším, že tam byla některá jména, která, kdyby se dodržovalo klasické latinské skloňování, by vyznívala jakoby směšně. Koneckonců se nejedná o staré Římany, tak proč s tím zacházet tak otrocky. Proto nemáme Siria, ale Siriuse. Podle mě je to i hezčí. Já jsem se s tím tak sžil, že už mi to teď nedělá problémy a myslím si, že i čtenářům v tom pátém díle to nebude připadat zvláštní.

Jak tedy vznikaly v pátém díle nové názvy a jména?
To je rozdílné. Někdy Vás ten český překlad napadne skoro hned a zní tak pěkně, že už nemá cenu si nad tím dál lámat hlavu. V pátém díle, když Harry prochází nemocnicí, tak se na něj z obrázku na stěně příšerně šklebí jeden přísně vyhlížející čaroděj. Já už si tedy nevzpomenu na jeho celé jméno. Něco jako Urkward… No, takové strašlivé a zároveň hrozně znělé jméno. A teď k tomu najděte nějaký český ekvivalent. Ale jak jsem na to poprvé kouknul, tak mě hned napadlo: Krutoslav Poskřipec, vynálezce klystýrového kouzla. A to zní dost příšerně, takže nad tím už opravdu nemusíte déle přemýšlet.
Naproti tomu jsem dlouho dumal nad novým předmětem, který Harry zkoumá, a tím je Occlumency. To tam člověk nemůže nechat, tedy může, jak to vidíme ve slovenském překladu, ale nevím, co to slovenskému čtenáři řekne. Asi nic moc. Takže jsem si hrál s takovými dvěma desítkami možností a zvažoval, která by byla ta nejlepší. Oclut je vlastně něco uzavřít. A tady šlo o to, že on má uzavřít svou mysl, aby do ní nikdo nepronikl. Nad tím jsem doopravdy strávil hodně dlouhou dobu. A nakonec zvítězila Nitrobrana. Že si hájí a brání to své nitro. Tak trochu je to podle vzoru domobrana (smích).

Zůstal třeba domácí skřítek rodiny Blacků Kreacherem?
Jo, Kreacher…Tak zaprvé je to také samozřejmě znělé jméno a zadruhé to evokuje jinak psané Creature, což znamená stvůra, stvoření, kreatura. Takže v češtině se Kreacher jmenuje Krátura.

Co třeba Hagridův bratr Grawp?
Chudáček Grawpy…tomu tam všichni ubližovali. U něj vůbec nepřipadalo v úvahu, že bych ho nechal tak, jak je v anglickém originále, kdy vlastně to jeho jméno je spíše citoslovce. Z něj jsem tedy udělal Drápa.

A koně, kteří táhnou kočáry – thestrals?
Ti naopak zůstali.

Máte nějaký Vámi přeložený výraz, na který jste nejvíc pyšný?
Je těžké říct, jestli je tu nějaký, který bych vyzdvihl. Asi nemám žádného svého favorita. Ale třeba již zmiňovaný Krutoslav Poskřipec mi udělal radost. Ten se v knížce objeví jenom jednou, ale hrozně mě potěšilo, když mě taková věc napadla hned. A když pak všichni, kdo to po mně četli, říkali - jééé to je pěkný.

Už jste slyšel něco o šestém díle?
Dostaly se ke mně rozporné zprávy. Slyšel jsem, že paní Rowlingová píše a že jí, jak to tam bylo poeticky napsáno, slova plynou jak jarní potůček. Naopak jsem se také ale doslechl, že paní Rowlingová vůbec nepíše a že se momentálně věnuje filmovým zpracováním. Ale všech těch pět dílů dosud vyšlo v termínu před letními prázdninami, takže si myslím, že ani šestý díl nebude výjimkou. Letos to tedy určitě nebude, to už by se vědělo, ale zase si myslím, že na něj nebudeme čekat tak dlouho jako na díl pátý. Můj osobní tip je tedy červen 2005, ale nemůžu za něj dát ruku do ohně.

Překlad by měl mít tentokrát na starosti Váš bratr, což by znamenalo, že na Vás zbyde ten poslední sedmý. Nebude Vám smutno, že už to bude naposledy?
Určitě mi bude smutno. Jak jsem se už zmínil, jsem i velkým fanouškem Harryho a vždycky s napětím čekám, co bude dál, takže se mi stýskat bude.

Myslíte si, že celá série opravdu skončí sedmým dílem?
Domnívám se, že ano. Nechci šahat někomu do svědomí, natož pak paní Rowlingové, ale já mám takový dojem, že budeme rádi, když se vůbec šestého a sedmého dílu dočkáme. I když si spíše myslím, že ona je dopíše. Je pravda a všechno tomu nasvědčuje, že ona to má opravdu zkoncipované od začátku až do konce. Byla by věčná škoda, kdyby to nedopsala. Ale k tomu ani není důvod.

Aby se nestalo něco podobného jako u Hvězdných válek. Že by se paní Rowlingová po dopsání celé série rozhodla psát o tom, jak to vlastně bylo před Harryho narozením.
To asi ne, i když se to už v několika případech stalo. Udělal to například Asimov v Nadaci, když napsal dva díly o tom, co bylo před tím, než vznikla samotná Nadace. Ale tohle nebude ten případ.

Což je na jednu stranu škoda, protože fanoušci přijdou o tu část čekání na každý díl, která má své kouzlo. Naštěstí tu jsou ale filmy, které se asi budou ještě nějaký čas po dopsání sedmého dílu, budou točit.
Já jsem slyšel, že společnost Warner Brothers chce celou sérii dotáhnout do roku 2010 – jak knihy, tak i filmy. To znamená, aby zfilmování posledního dílu bylo do kin uvedeno nejpozději v roce 2010.

Když jsme u těch filmů, viděl jste oba díly?
Já je nejenom viděl, já je i překládal. Kdo jiný by to vlastně dělal? Takže pochopitelně, když přišel první díl, obrátili se na mě a na bratra. Ale protože můj bratr pro film nedělá (on nemá ani video), a já naopak už párkrát s Českou televizí spolupracoval, tak to padlo na mě.

Jak se takový film překládá? Čím se ta práce liší od překladu knih?
To záleží hlavně na scénáři. Zatím se první i druhý díl velice věrně drželi knižního originálu. Takže člověk si vzal k ruce knihu a tím pádem tak nebylo co řešit. Šlo jenom o to, přeložit text a snažit se udržet ducha té knížky a terminologii té knížky. Uvidíme, jak to bude dál.

Už jste něco o třetím díle slyšel?
Vím, že to dělal jiný režisér, který tentokrát ono zfilmování pojal jinak. Já z toho mám trošku strach, abych se přiznal.

Z čeho konkrétně?
Četl jsem na internetu, kde je k tomu i spousta obrázků, že pan režisér Cuarón to pojal tak, že  děti tam hrají v civilním oblečení místo v hábitech. Právě z toho mám strach, jelikož to k tomu dost patřilo a navozovalo to atmosféru filmů. Nevím, jak to bude působit, když tam ta děcka budou běhat v tričkách a džínách. Ale nechci to soudit, dokud ten film neuvidím.

Už jste několikrát řekl, že jste velkým fanouškem HP. Která z dosud vydaných pěti knih je Vaše nejoblíbenější?
Určitě pořád třetí díl, Vězeň z Azkabanu. To je nejsevřenější příběh, je to takový thriller. Dá se to vyloženě číst jako thriller. I z hlediska dějový konstrukce to má začátek a konec, není ten konec tak otevřený, jako v těch ostatních dílech. Tam je prostě určitej příběh, který se rozběhne a doběhne v tom samým dílu. A podle mě zůstává tím nejlepším. A taky není tak dlouhej. Ten pátej díl je krásnej, ale je to strašnej záběr. I na ty děti to musí být nápor. Já když jsem to dostal poprvý do ruky, tak mi proběhlo hlavou, že ta Rowlingová chce ty děti zničit.

Jak je to u Vás doma s Harrym Potterem. Zmínil jste se o synovi, který ho čte, co ale třeba manželka?
Je pravda, že manželka většinou mým překladům moc neholduje, ale Harryho čte. Ten ji „dostal“. Ona tedy čte všechny mé překlady, protože mi dělá první korektorku, tudíž četla i Harryho Pottera. Ale s tím jsem to měl doma trochu složité. Pořád jsem slyšel: „Dělej, dělej, já to chci číst dál!“ Syn si to naštěstí přečetl už anglicky, ale manželka na mě pořád tlačila: „Kdy už budou další?“ (smích)

Kolik jste toho za den asi přeložil?
To se takhle nedá říct. Je to hodně individuální. Záleží to na tom, jak je ten konkrétní text  náročný. Za půl roku jsem přeložil tisíc stránek, z toho je jednoduché si vypočítat průměr. Já nemám žádnou denní normu. U mě to nefunguje tak, že bych si řekl, že každý den přeložím tolik a tolik stránek. Stane se i to, že člověk cítí, že mu to nejde a že by radši dělal něco jiného. Určitě prospívá i na chvíli si od toho odpočinout.

Spolupracoval na překladu pátého dílu i Váš bratr?
Už ani moc ne. To spíš na překladu třetího dílu mezi námi byla dost úzká spolupráce, protože jsme v jednu dobu překládali současně. Takže tam jsme to museli koordinovat. Já jsem si samozřejmě zase musel všechny ty předchozí díly přečíst, než jsem začal překládat  Fénixův řád, abych si to osvěžil. Ale s překladem jsem ho tentokrát nijak neotravoval.

Četl teď už český překlad?
Ne, ještě ne. Poctivě čeká. Ale samozřejmě už to má přečtené v angličtině.

Jaká, si myslíte, že bude jeho reakce na Vámi odvedenou práci?
To se uvidí, až se mu dostane do ruky. My si ale navzájem neděláme takový věci, že bychom se kritizovali nebo tak nějak.

Jak jste se vůbec k překládání dostal?
Já jsem měl tohle trochu zjednodušený, protože bratr je o dvanáct let starší a začal s překlady dávno přede mnou. I když tedy překládal ze španělštiny. A já když jsem dokončil školu, tak jsem měl chuť si taky překladatelskou činnost zkusit. On mě tedy uvedl do Odeonu, se kterým tehdy spolupracoval, a díky němu jsem se tam potom také uchytil.

Vy jste ale také něco ze španělštiny přeložil?
To byl spíš jen takový pokus. Já jsem tedy taky studoval španělštinu, ale to bylo kdysi dávno. Pak už jsem se soustředil jen na tu angličtinu. Španělsky stále umím, ale na překlad bych si už netroufl.

Kdy jste vůbec s angličtinou začal?
To je takový zvláštní příběh. Já jsem se tedy ve škole učil němčinu a k angličtině jsem se dostal právě přes bratra. Když jsem byl v druhém ročníku na střední škole, tak on už měl za sebou vysokou školu, pracoval a vyjel na svou první služební cestu. Shodou okolností to bylo do Spojených států a do Kanady. A jelikož je stejný blázen do knih jako já, tak veškeré peníze, které měl, dal za knížky. Ty poslal tehdy ještě na naši adresu domů a mě strašně rozčílilo, když nám přišla spousta knížek, které jsem nemohl číst, protože jsem jim nerozuměl. A tak jsem si koupil angličtinu pro samouky a sednul si k ní. Ta učebnice měla třicet lekcí, tak jsem tedy každý den pročetl jednu lekci. Za měsíc jsem nastudoval základy angličtiny a hned na to jsem si vzal tu první anglickou knížku a začal číst. To trvalo pochopitelně strašně dlouho, poněvadž jsem si vypisoval slovíčka a pomocí slovníku si je překládal a postupně učil. Souběžně s tím jsem studoval další učebnice pro pokročilé. Tehdy k tomu ještě byly gramofonové desky, na kterých jsem odposlouchával výslovnost. Pak jsem začal chodit do kina na tu trochu anglických a amerických filmů, který k nám chodili titulkovaný. Během studia na vysoké škole se mi podařilo dostat se na výměnnou praxi do Anglie. A to mi dalo asi úplně nejvíc, protože jsem tam byl celé dva měsíce úplně sám a neměl jsem tam s kým promluvit slovo česky. Tudíž mě to donutilo mluvit anglicky a v tom prostředí je to přece jenom něco jiného než ve škole.

Kolik knížek jste už přeložil?
Těch titulů bude mezi padesáti nebo šedesáti.

A máte mezi Vašimi překlady nějaký oblíbený titul?
Ono je těžké vyzdvihnout jeden titul. K těm nejoblíbenějším musí patřit Harry Potter, a to neříkám jen proto, že si dneska o něm povídáme (smích), ale jelikož to opravdu je nejenom čtenářský, ale i překladatelský zážitek. Také jsem si užil překlad Isaaca Asimova a jeho pamětí, které jsou napsány formou kratičkých esejů na různá témata – jeho názory na život,  všelijaké životní nebo filozofické otázky. Vyšlo to asi před dvanácti lety pod názvem Já, Asimov a doopravdy se jedná o krásnou knížku, na které jsem si dával moc záležet.

Vracíte se ke svým překladům? Čtete je znovu?
K některým ano, ale spíš je tak jenom prolistuji. Raději si je čtu v originále. Vždycky to je takový traumatický zážitek, když se vracíte k vlastnímu překladu. I když si na něm člověk dal záležet, tak po letech narazíte na věci, které byste přeložil jinak. A to nedělá dobrotu.

Co Vás v nejbližší době čeká?
Já už zase poctivě překládám (smích). Když jsem odevzdal Harryho Pottera, dělal jsem pár věcí pro televizi. Teď opět pokračuji ve spolupráci s Albatrosem. S nimi mám asi největší a nejkošatější spolupráci. Momentálně připravujeme, což je zase práce na delší dobu, od Johna Alexandra Kroniky Prideynů. První díl vyšel asi zhruba před třemi lety, jmenovalo se to Kniha tří zjevení. Ta knížka ale trochu zapadla, tak teď Albatros chystá vydání celé pentalogie. Dohromady to má také přes tisíc stránek a první tři díly vyjdou v jednom svazku, další dva v druhém. Jedná se o krásnou fantasy a opět je to fantasy pro děti. Tentokrát tedy vysloveně pro děti, ne jako Harry Potter, v kterém Albatros uvádí, že je určen  čtenářům od 9 do 99 let. Tohle je taková klasická hrdinská fantasy, až na to, že má dětského hrdinu, který se také během těch pěti dílů vyvíjí a dospívá.

Četl jste ten ilegální překlad Fénixova řádu na internetu?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Kolem toho bylo tolik rozruchu, že jsem si ho také našel a díval se do něj.

Nechal jste se nějakými překlady inspiroval?
Já jsem ho zcela záměrně nepřečetl hned. Když se to objevilo, tak já jsem si v tom překladu četl pouze to, co jsem měl už přeložené. Nerad se nechávám něčím unášet někam jinam, než jak to mám v plánu.

Je možné, že by Vás to ovlivnilo?
Možné to je. Ale radši jsem s tím neexperimentoval.

Provoz stránek technicky zajištuje ROPAK v.o.s.
www.ropak.cz
[Nejen Internet nejen pro Plzeň]