';
?>
Potter Web CZ/SK - Harry Potter Fans - Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - Soví pošta Error creating feed file, please check write permissions.
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 10.02.2009 22:01 A v sekáči se nesmí hulákat a dupat? Zaraženík, to jsem netušila.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Ebženka
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 00:23 Nojo, děti. Problém je, že někdy vás celkem slušné a nic zvláštního nedělající dítě irituje naprosto pekelně, zatímco jinému uličníkovi odpustíte i drsné vtípky. To už jsem tu někde psala, o té tříleté holčičce, co vypadala jak prasátko a byla mi tak odporná, že jsem uvažovala o utopení vlastního dítěte, pokud by z něj taky něco takovýho bylo... a to vlastně nedělala nic špatnýho.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
P.M.d.A.
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 09:10 Jenže tady jde o to, že zřejmě ani jedno to dítě za to nemohlo, oni se oba prostě jenom nudili. Vysvětlit tříletému dítěti, že musí dvě hodiny ve vlaku zůstat zticha sedět, prostě nejde. Stejně tak se normální dítě nudí v sekáči. Ti moji tam podlézali stojany s věcmi na ramínkách a hráli v nich na schovávanou, a opravdu bych zase chtěla vidět dítě, které bude v sekáči půl hodiny stát potichu v koutě.
Ale já musím říct, že své bezdětné kolegyně zcela chápu, i já jsem měla v mládí iluze. A vcelku můžu garantovat, že vám holky z dětí vyroste úplně to samé a že na úplně stejnou situaci budete pohlížet úplně jinak. Variantu nepořídit si děti bych nedoporučovala, z většiny bezdětných žen se stane k stáru protivná troska (a ty výjimky se většinou nalepí na své neteře a synovce). A hlavně - děti vám otevřou úplně nový pohled na svět.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Umeko
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 10:06 Kráčejíc vyrovnaně vstříc údělu staré protivné bezdětné krůty (resp. trosky) musím přiznat, že postupem let ty cizí děti snáším o něco líp. Respektive snad občas rozeznám, kdy je to prostě živé nudící se dítě a kdy fracek s nezvládajícím rodičem. Zpravidla mi už teď přijde víc na zabití ten rodič - to co někteří předvádějí mi připadá na hranici psychického týrání Dost živě si vzpomínám na cestu vlakem, která se podobala Nessině - pak jsem vážně uvažovala o koupi placky "Jsem zlej a žeru malý děti." Na druhou stranu jsem už jela i s holčičkou, které se taky pusa nezastavila, ale její maminka se jí intenzivně věnovala - převlíkaly panenku, četly Mateřídoušku... Ne, že by se přitom dalo spát nebo nedejbože učit, ale bylo to takové normální. Doufám, že se tím nedotknu zdejších matek - já tak nějak teoreticky chápu, že s dětma to není jednoduchý.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
P.M.d.A.
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 10:57 Já si vždycky, když vidím nebo slyším popsaným způsobem vyvádějící dítě, vzpomenu na své dětství a především na jednu z každoročních cest vlakem z ČB do Ostravy s přestupem v Praze. Čili za normálních okolností tenkrát cca 6 hodin. No a při té konkrétní cestě, na kterou celá rodina (i když s různícími se pocity) vzpomíná dodnes, se někde srazily vlaky a my jsme jeli objížďkou, která nám ještě přidala zpoždění 5 hodin. Co my jsme s Jane Sofron vyváděly, zavřené skutečně celý den ve vlaku, při tom by vám asi všem stály vlasy na hlavě, mně stojí ze zpětného pohledu taky. Ale tenkrát nám to připadalo děsně vtipné.
A když k tomu přidám zkušenosti s vlastními dětmi a cestováním, tak prostě nemůžu nihoho odsuzovat. Ano, cizí děti dokážou lézt na nervy, ale na druhou stranu je to vždycky lepší, než onanující úchylák (taky jsem ve vlaku zažila).
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Danae
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 11:14 P.M.d.A. napsal(a): Variantu nepořídit si děti bych nedoporučovala, z většiny bezdětných žen se stane k stáru protivná troska (a ty výjimky se většinou nalepí na své neteře a synovce). A hlavně - děti vám otevřou úplně nový pohled na svět.
Tak znáš to, ve dvaceti taková věta ve skutečnosti často znamená "nepořídila bych si je teď" - což viděno kolem a kolem není tak úplně nerozumný přístup. S tím kdo a jak nakonec zůstane bezdětný ale podle mě moc nesouvisí. "Trosky" se naopak dost často rekrutují z těch, kdo po dítěti dlouho toužily a nebylo jim dopřáno. Těm, kdo se dovedou s tak bolestnou zkušeností vyrovnat a otevřít své srdce třeba neteřím a synovcům, patří můj hluboký obdiv.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
P.M.d.A.
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 12:11 Já jsem tvrdila, že nikdy nebudu mít děti, ještě v pětadvaceti. K přehodnocení došlo o dva roky později a nikdy jsem toho nelitovala, přitom nejsem vysloveně rodičovský typ. A když tak sleduju svého švagra a švagrovou, kteří po čtyřicítce zjistili, že pes jim děti a dědice nenahradí a že žijí pro jídlo a televizi... je to smutný pohled.
A tak nějak se nedokážu donutit k soustrasti k ženám, kterým příroda potomka nedopřála. Dětské domovy přetékají malými chudáčky, kteří by za mámu, byť nebiologickou, dali nevímco. O dnešních možnostech "pomoci přírodě" při početí nemluvě.
Ale asi ze mě mluví i negativní zkušenosti, které jsem s bezdětnými ženami nadělala, obzvláště pokud se nacházejí (a to většinou ano) v nadřízených pozicích. Bezdětná šéfová nikdy nepochopí, že opravdu nemůžeš sedět nad prací do večera, protože musíš vyzvednout dítě z družiny, případně že klidně praštíš s rozdělanou uzávěrkou ve chvíli, kdy ti ze školky zavolají, že má tvé dítě 39,6 C.
Navíc když se takové starší bezdětné paní zeptáš, co všechno pro to udělala, aby dítě měla, dozvíš se většinou něco jako "no my jsme to zkoušeli, ale prostě to nevyšlo". Samozřejmě jsou výjimky, které opravdu zkusily všechno, ale není jich moc.
A tak můj obdiv nepatří ženám, které své srdce otevřely neteřím a synovcům, protože ti většinou své rodiče mají. Naopak nekriticky obdivuju ty, které si osvojily, adoptovaly nebo vzaly do pěstounské péče cizí dítě a to své srdce tak investovaly do někoho, kdo to skutečně potřebuje.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Danae
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 12:46 Já bych to asi nechtěla moc hrotit, ale právě proto, že stojím na opačné straně problému, si uvědomuju, že tábory dětných a bezdětných / plodných a neplodných / žijících v partnerství a osamělých mají často o šíři a komplexnosti problemů jedněch či druhých dost zkreslené informace. Zcela pochopitelně, protože žijí svůj život a přirozeně se stýkají s těmi, kdo řeší podobné věci.
Tohle asi není ten úplně správný prostor, kde bych měla na každý argument hledat protiargument. Shrnula bych to asi tak, že mé dosavadní zkušenosti naznačují, že "pořídit si dítě", ať už formou svěřenecké péče nebo za asistence reprodukční medicíny není zdaleka tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. (A to mluvím o párech. Pro osamělé ženy je to ještě těžší.) Kdybys o to stála, můžeme třeba někdy pokračovat mailem
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Mathilda
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 13:14 Teda že vám vstupuju do asi už uzavřené debaty, ale nedá mi to - ona to je povinnost, mít dítě? Že je potřeba bezdětný ženský litovat, ať už je jejich důvod k bezdětnosti jakýkoliv? Já jsem toho názoru, že mateřský pud buď je, anebo není. Sice není jen ve výjimečných případech, ale stejně pořádně nerozumím tomu, proč pak okolí, kterého se to obvykle vůbec netýká, má takovou potřebu to řešit.
Protivná troska se klidně může stát i z ženské s dětmi, hlavně z toho typu "vše pro rodinu." Pak je najednou v situaci, kdy jsou děti z domu, dokonce třeba i někde v zahraničí a domů se podívají jednou za rok. V lepším případě sedí na zadku a je nešťastná, protože zatímco se starala o rodinu, přišla o svoje koníčky a kamarády a nejde jí začít znova, v horším případě je nešťastná a uzurpuje svoje potomky, aby se jí věnovali, když "ona jim přece taky obětovala celý život." Tyhle případy ze svého okolí znám osobně. Stejně jako znám případ svojí tety, která děti mít nemohla - je jí šedesát, má partnera (jo, manžel se s ní rozvedl, protože nemohla mít děti), je pravda, že když jsme byly se ségrou malé, brávala nás často do zoo apod., nebo jsme u ní byly na víkendy a nemyslím si, že by to našim vadilo. A je všechno, jenom ne protivná troska. A vypadá maximálně na padesát:o))
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Artkele
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 13:40 Když už vstoupila Mathilda, tak se přidám taky. Nejvíc dítětem "postižená" osoba, kterou znám, je jedna kamarádka našich, která měla dítě v poměrně pozdním věku (asi ve 40). Nějak extrémně po dětech netoužila, ani nebyla proti, ale teď z toho fakt zblbla, to se nedá říct jinak. Dítku je zhruba sedm a stává se z něj pekelně rozmazlenej fracek. Je to chytrá holčička a rozhodně nebyla od přírody zlobivá, ale pořád je jí vtloukáno do hlavy, že je chytřejší než ostatní a pořád je ochraňovaná. Máma je navíc nábožensky založená, takže se k tomu přidává i to, že kdo nesdílí její názor, je špatný, méněcenný nebo přinejmenším chudák. Nevím, jak z toho vyjde to dítě (má normálního tátu, tak se to třeba i nějak vyrovná), ale s tou ženskou (která bývala bezva) se už vůbec nedá normálně komunikovat. Je soustředěná jen na to, který názor a které chování je správné pro její dítě a aplikuje to na všechny okolo sebe, i když u toho mrně není.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
P.M.d.A.
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 13:53 Já se moc omlouvám, jestli to vypadá, že jsem chtěla něco hrotit - vůbec ne, jen jsem reagovala a napsala svůj názor, který vychází, přiznávám, opravdu z mých osobních zkušeností s větším množstvím konkrétních osob a pouze jsem ho zobecnila. Nechtěla jsem se nikoho dotknout.
Navíc mám bohaté zkušenosti s pobytem neteře i synovce u mě a na druhou stranu odexpedováním mých dětí k jejich tetám; paradoxně ta jediná bezdětná o ně ale nikdy neprojevila zájem.
A Mathilda má samozřejmě pravdu s těmi typy matek, které popsala.
Danae, když budeš mít chuť, jsem na emailu (pmda na volnym nebo seznamu) i na ICQ (368651788) de facto pořád
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 14:54 No, znám třeba jednu, co děti mít nemohla, protože jí v dětství oprovali slepák a mizerně ji sešili. Ta se teda taky radši upřela na synovce a neteře, ale ne že by teda někdy fňukala, že nemá děti. Jenom by asi ráda měla. Adopce taky není dvakrát jednoduchého, leckdo by chtěl adoptovat děti, ale táhne se to dlouho a byrokrati nachází nejrůznější překážky. Ledaže se rozhodne adoptovat problémové děti, a to taky může dopranout všelijak. Znám z okolí takový případ. Manželé přišli o kluka, chtěli další dítě - aspoň ona, adopce se komplikovala - v jejich případě teda taky proto, že už byli starší - pak dostali z děcáku nějaké dvě problémové děti. nevydrželi to. Panička přitom chtěla nějaké dítě tolik, že si ho skutečně pořídila (normálně tenhle výraz nesnáším, ale tady sedí)ze zkumavky. Jinak se řadím do tábora budoucích trosek, ale stejně jem toho názoru, že na každý má na to, být dobrý rodič a vychovat děti dobře. Podle mě by bylo leší, kdyby měli jedni víc dětí, pokud by se to dalo zvládnout, a jiní žádné.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 14:58 Bohužel ten typ matky, která si vynucuje pozornost a poslušnost od vých dcer ještě v jejich 40 letech, je přesmě moje babička. Zažila jsem situaci, kdy u nás na Boží hod komandovala tetu, strýce i jejich děti a začala nakonec komandovat i nás, jako kdyby byl ten barák její. Dost nepříjemné...
A být vymodlené dítě nemusí být výhra... mám kamarádku, které je 25 a její matce je 60, protože ji měla až v 35 a prý se o ni snažila osm let. Ta teď na kamarádku tlač, aby si kvůli ní co nejdříve pořídila dítě, ačkoliv ví, že se kamarádka s přítelem rozešla a je teď sama. Dokonce jí prý jednou začala někde na veřejnosi šahat na břicho a vzdychat, jak se těší na její miminko. Tohle je už odporné, řekla bych.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Danae
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 15:04 P.M.d.A., to je v pohodě. Já si tohohle fóra a komunity vážím mimo jiné proto, že je tu občas možnost si sáhnout na cizí a hodně odlišné zkušnosti a porovnat je se svýma, což v životě vždycky tak jednoduše nejde. Nějako se ozvu
Mathildo, litování je určitě prd a troskovitost se asi nevyhýbá žádné skupině populace. Pravděpodobně tu budou hrát úlohu ještě jiné než rodinné faktory.
Artkele, stejně je to zvláštní, jak velké životní změny můžou lidi pošoupnout naprosto neuvěřitelnými a naprosto odlišnými směry, jednoho ukotví a druhého vyšinou... Na druhou stranu si říkám, že extrém přílišné lásky a péče je možná přece jen méně devastující, než její nedostatek.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Esclarte
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 15:09 Ovšem něco úžasného je ta kniha od francouzské intelektuálky 40 nebo kolik důvodů, proč nemít děti. To je četba i pro mě ne-milovnici dětí naprosto konsternující. Kdyby to napsala zatrpklá troska bez edětí, tak prosím. Ale ta ženština má dvě dcery a otevřeně hlásá, že mít děti je otrava a člověku to sebere všechnu zábavu a kariéru a vůbec. A kde prý by byla dnes, kdyby se byla rozhodla děti nemít. Nechci ani vědět, co si o tom myslí ty dcery. A většina těch jejích důvodů lze shrnout jediným slovem: sobectví.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Ebženka
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 15:11 Nevi: Fuj. Šahání na břicho jsem nenáviděla i v těhotenství, a kdyby mi to někdo udělal jako netěhotný, tak bych ho přetáhla čímkoliv, co by bylo po ruce. Ta paní mi připomíná matku mého spolužáka, která veřejně probírala se skoro cizími lidmi (uprostřed náměstí na nějaké veselici!), jakou její snacha používá antikoncepci a že ona by to vnouče už taky chtěla.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 15:46 Ebženka napsal(a): Nevi: Fuj. Šahání na břicho jsem nenáviděla i v těhotenstvíTohle dělal otec... my zbytek rodiny jsme se za něj styděli
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Ebženka
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 19:31 Oni někteří lidé to mají rádi, a jiní si zase myslí, že to patří k dobrému vychování. Já si ovšem myslím, že by si měli šahat na svý...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 22:29 Tohle je opravdu velmi zajímavá a podnětná debata. Znám většinu zde popisovaných typů: jedna kamarádka je ten typ "vše pro rodinu". Vdávala se v devatenácti za svou studentskou lásku, má byt, chatu, auto a dvě děti. Tváří se vesele, ale když s ní mluvíš delší dobu (a řeč se stočí na její svobodnou sestru), zjistíš, že je otrávená, znuděná, že sama sobě něco nalhává a že ta její svobodná sestra je mnohem vyrovnanější a spokojenější. Ta její sestra má určité zdravotní problémy a prostě bere život jak je. Dochovala babičku, teď žije sama, předělala si byt, jezdí jednou za rok na hezkou dovolenou, chodí občas do divadla, občas na koncert a bere to tak, že buď to bude (= partner a dítě) nebo nebude. Jedna z mých tet zůstala svobodná a bezdětná. Trápilo ji to, ale věnovala se dětem v rodině. Nejprve svému o hodně mladšímu bratranci, pak mně, ségře a pak mému potomkovi. Není zatrpklá, dokázala nám všem dát spoustu lásky, péče i legrace. Vzdálená sestřenice, která žije v Kanadě, se rozhodla, že děti nechce. Byla úspěšná právnička (možná trochu i sobec), pak se s prvním manželem rozvedla, za čas se vdala znova a po pětatřicítce se zbláznila a pořídila si postupně 3 děti. Teď fňuká, je frustrovaná, unavená... Podotýkám, že má veškeré vymoženosti moderní techniky v domácnosti a k dětem chůvu (a do práce od narození prvního potomka nechodí). Vzkázala jsem jí, ať se přijede podívat, jak u nás některé matky zvládají děti - bez chůvy, bez myčky na nádobí, bez "paní na velký úklid" - a přitom bez hysterčení. Každej holt je jinej. Já si myslím, že je přirozený, když člověk chce mít děti, ale rozhodně neodsuzuju ty, kteří se rozhodnou je nemít. Je to jejich věc. Jen jim nerozumím. I když svýho potomka vychovávám a živím sama prakticky od začátku (a občas to bylo dost drsný), jsem opravdu ráda, že holku mám. Smekám před lidma, kteří mají tu odvahu a adoptujou dítě, zejména problémové. Taky si myslím, že mají-li v sobě dostatek lásky, kterou spolu s péčí tomu dítěti chtějí dát, pak ta láska jim to usnadní (zní-li to jako ze soap opery, omlouvám se, jsem dost utahaná a líp se mi to nepodařilo vyjádřit). Ad výchova dětí: Ness, bude hůř. Za mých mladých let se ještě říkávalo "Škoda rány, která padne vedle". Pozor, naprosto neschvaluju týrání dětí!!! Ale když jsme my děti náhodou zlobily, plácnutí přes zadek nebo nějakej ten zákaz něčeho (když domluva nepomohla) mělo žádoucí účinek. Když jsem nedávno zalechla návrh uzákonit, že rodiče nesmí dítěti naplácat, nevěřila jsem svým očím a uším! Asi brzo pozavírají celou naši rodinu U nás se rozmazlování dětí nikdy nepěstovalo. Rodiče se dětem věnovali a děti u nás vždycky musely poslouchat a podle svých schopností od mala taky doma pomáhat.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 11.02.2009 22:34 P.M.d.A. napsal(a): Ti moji by navíc skákali po sedačkách, zpívali neslušné písničky
Co je špatného na neslušných písničkách *nevinník* Raději neslušné písničky, než neustálé kňourání, vztekání a podobně.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 12.02.2009 20:36 Ebženka napsal(a): Oni někteří lidé to mají rádi, a jiní si zase myslí, že to patří k dobrému vychování. Já si ovšem myslím, že by si měli šahat na svý... To je dobrá odpověď pro ty, kteří mi někdy budou šahat na břicho...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Aries
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 12.02.2009 20:45 já si teda nedovedu přestavit, že k tobě jen tak někdo přijde a šáhne ti na břicho. to bych se asi zbláznila
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 12.02.2009 21:04 Aries napsal(a): já si teda nedovedu přestavit, že k tobě jen tak někdo přijde a šáhne ti na břicho. to bych se asi zbláznilaJá a moje matka a vůbec citlivější lidé mají tendence otočíl se a třísknout po tlamě člověka, který jim přiblíží ruku k hlavě. Jednou takhle vtipkoval její švagr a už ji měl... od té doby to nedělá nikomu
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 14.02.2009 11:59 Aries napsal(a): A v sekáči se nesmí hulákat a dupat? Zaraženík, to jsem netušila. No aby nezůstalo u běhání. On mi totiž silně připomínal děti jednoho známého, který je typický pozérský křesťan, co is pro sebe najde důvody se povyšovat a s vlastnou ženou zachází jako s hadrem, takže se hádám bude jednou zpovídat z nelásky k bližnímu. On to vlastně ani křesťan není, jak nad tím tak uvažuju. Jejich děti jsou naprosto nevychované, rozbíjejí doma věci a kopou do rodičů i návštěv. Když ten známý přišel tátovi s tím, že by chtěl bydlet v našem starém nově zrekonstruovaném bytě, tak mu to táta odmítl (ono taky je to podobné jako když k tobě někdo přijde a chce půjčit mobil, aby se podíval, jak se mu s ním bude zacházet, až ho dostane, že jo). Hlavně proto, že ty děcka by za měsíc všechno zničily...
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Ebženka
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 14.02.2009 23:24 neviâthiel napsal(a): typický pozérský křesťan (...) On to vlastně ani křesťan není, jak nad tím tak uvažuju.
Ne, máš pravdu, tohle není křesťan. Tomuhle se odborně říká "chodič do kostela" a vyskytuje se to bohužel ve všech vírách a náboženských hnutích světa, které jsou spojené s církví (tj. organizací lidí, kteří dotyčnou víru provozují veřejně). Pro chodiče do kostela je velmi typické, že jim jaksi chybí pokora a nejsou schopni najít to slavné břevno v oku vlastním.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 15.02.2009 08:17 Ebženka napsal(a): neviâthiel napsal(a): typický pozérský křesťan (...) On to vlastně ani křesťan není, jak nad tím tak uvažuju. Ne, máš pravdu, tohle není křesťan. Tomuhle se odborně říká "chodič do kostela" a vyskytuje se to bohužel ve všech vírách a náboženských hnutích světa, které jsou spojené s církví (tj. organizací lidí, kteří dotyčnou víru provozují veřejně). Pro chodiče do kostela je velmi typické, že jim jaksi chybí pokora a nejsou schopni najít to slavné břevno v oku vlastním.Jooo, přesně tak. Poučují druhé, zato před vlastním prahem prachu hromada
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 31.03.2009 20:25 Myslím, že to, co se mi dneska stalo, patří asi sem: byla jsem ve svém autoservisu a měla jsem s sebou naši vlkodlakovou. Je zvyklá tam chodit, s celým osazenstvem se kamarádí - až na jednoho kluka, toho se bojí. Celou dobu jsem si myslela, že je to proto, že on chodí v černé pracovní kombinéze a vlkodlaková se černé barvy bojí. A ten blbec vlkodlakovou každou chvíli provokuje, ona před ním vždycky couvá a štěká. Já mu kolikrát říkala, že se ho bojí, ať ji nechá na pokoji. A on vždycky na to "Jestli po mě vyjedeš, nakopnu tě". Už mu to tam říkali i ostatní "Vole, když se tě pes bojí, nech ho na pokoji". Jen dneska jsem mu to řekla třikrát!!! Už jsme byly s vlkodlakovou na odchodu, když on ji zase provokoval (napřahoval ruku jako že ji uhodí) a vlkodlaková vystartovala, ale nekousla, ve vzduchu se otočila a zaujala bojovou pózu a začala kolem něj skákat jako když služební pes zadržuje pachatele. A co myslíte, že ten blbec udělal? Kopl do ní takovou silou, že jít to na bříško, tak jsme jely rovnou na veterinární pohotovost. Takhle to šlo na hrudník, zdá se, že nic zlomenýho nemá - ale řekněte, je takový chování normální? Naše vlkodlaková je absolutně mírumilovnej a přátelskej tvor, nakonec Arli a P.M.d.A. ji znají.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
neviâthiel
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 31.03.2009 20:49 Hm, co takhle kopnout dotyčného do jeho chlouby?
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
PEGGY
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 31.03.2009 20:53 Myslím, že na to se chystá moje dcera
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Tegil
Re:Řada velmi, ale velmi nešťastných příhod - 01.04.2009 06:59 Napadlo mne to samé. Stavím se do fronty. "Miluji" lidi, co si musí dokazovat svou "sílu" na slabších.
| | Nejsou povoleny anonymní příspěvky, nepřihlášení nemohou vložit odpověď.
Soví pošta - diskuse
A většina těch jejích důvodů lze shrnout jediným slovem: sobectví.
U nás se rozmazlování dětí nikdy nepěstovalo. Rodiče se dětem věnovali a děti u nás vždycky musely poslouchat a podle svých schopností od mala taky doma pomáhat.
