|
Tegil
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 10:19
Když mi tenkrát ještě budoucí tchán a tchyně nabídli, abych jim říkala jmény, nepochopila jsem, jestli mám říkat jméno + ty nebo jméno + vy. Byla jsem mladá a blbá, bála jsem se zeptat. Takže jsem se nějakou dobu úspěšně vyhýbala jakémukoliv oslovení.Nyní už nejsem mladá, ani bl - ale jo, to ještě jsem, ale už bych se normálně zeptala.
Jednou jsem v práci myslela, že mi volá kolegyně, tak jsem nadšeně zavolala do telefonu AHOOOJ. On to byl dodavatel. Naštěstí se tomu zasmál a řekl, že takhle mile ho u nás ještě nikdo nepřivítal.
Nezbyla nějaká pomazánka? Měla bych k ní nádherně propečené topinky. Nabídněte si.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 11:08
No moje tchyně mi tykání nenabídla, protože na Kubě si lidi buď tykají nebo vykají tak nějak jednou provždy, takže jsem jediná z příbuzenstva, kdo jí vyká a říká jí seňora Juana. Mně to nevadí a mám dojem, že jí se to vysloveně líbí, protože jí to připadá děsně exotické. Svým dvěma (sic!) tchánům vykám taky a říkám oběma seňor + příjmení, což je normální, protože jim každý říká příjmením i když všichni ostatní jim tykají.
když už jsme u toho oslovování, už šestnáct let mám poněkud problém s oslovováním své drahé polovičky, protože jemu taky každý říká příjmením a já taky, když mluvím o něm, ale říkat mu tak přímo je mi blbý a křestní jméno mi prostě nejde z pusy, takže používám mi amor, což je obzvlášť zajímavý, když dojde k nějaké ostřejší výměně názorů. 
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Arlondie
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 11:32
A co takhle nejakou roztomilou zdrobnelinu krestniho? (hehe, ocekavam vrazdika)
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 11:38
To už vůbec nejde, to než bych přeříkala, tak by byl večer. Ale než se dítko narodilo, tak jsem jako "pracovní název" používali zdrobnělinu toho příjmení, a kdyby to byl býval kluk, tak mu to asi zůstalo
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Sofia
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 12:26
Ja svokre vykám (svokor už nežije), ale vyhýbam sa priamemu osloveniu, menom ju ťažko oslovím a mama mi nejde, mamu mám len jednu. Muža tiež neoslovujem menom, odkedy máme deti je jednoducho tatino.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
|
Tegil
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 12:44
Také nedokážu tchýni říkat maminko. Mamku mám jen jednu. Ale pokud mluvím třeba s manželem, tak mu říkám, že volala máma a neříkám jméno. Sama tchýně mi říká, že je ráda, že má konečně dceru, ale pro mne to prostě máma nikdy nebude.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
|
Sothis Blue
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 13:13
To nesnáším, když lidi nazývaj toho, o kom mluvěj, příbuzenským vztahem k oslovenýmu. Je v tom totální zmatek, když si povídá víc lidí. Když babička řekne strejda, tak se musí dávat bacha, na koho jako zrovna mluví, protože v půlce případů to znamená táta.
No a ještě horší je to střídat. Když na mě mluví tatík a řekne maminka, tak je potřeba uhodnout, jestli teda myslí mámu anebo babičku.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Artkele
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 13:40
Já i všeobecně myslím, že lidé by měli mít unikátní alfanumerické identifikátory, kterými by se oslovovali. Konec konců, po zmatcích, které mi působily dvě Nifredil, navrhuji aby se pravidelní návštěvníci této diskuse oslovovali IP adresou.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
|
Sothis Blue
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 13:52
:o))
To bys to vymňoukla. Kolik z nás sem chodí pokaždý ze stejný IP?
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Barbinka
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 13:57
Tegil napsal(a):
Jednou jsem v práci myslela, že mi volá kolegyně, tak jsem nadšeně zavolala do telefonu AHOOOJ. On to byl dodavatel. Naštěstí se tomu zasmál a řekl, že takhle mile ho u nás ještě nikdo nepřivítal.Mne pre zmenu raz večer od jedenástej volala kamoškina mama, ja som práve prišla zvonku a ona chcela vedieť, či už som doma a prečo ešte nie je doma Anka, keď mala prísť o pol jedenástej. Čosi som jej odpovedala, ona že no dobre, ďakujem, ahoj - a ja na to ako teľa tiež že ahoj. Hneď som sa uvedomila a vybafla som na ňu niečo ako ježíš, pardón, vlastne dovidenia, dobrú noc. Ona len čosi zamrmlala. Trapaas. Zaujímavé ale je, že toto sa mi zatiaľ nestalo pri žiadnom dospelom, okrem oboch rodičov tejto kamošky. Jej ocinovi som pre zmenu na nadšený pozdrav, keď okolo mňa prefrčal na bicykli so zvolaním Ahooj, Bárbi, odkričala tiež že ahooj
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
|
Sothis Blue
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 14:15
No když oni ahoj, tak ty taky ahoj, třeba je to přesně to, co od tebe čekaj.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 14:49
Sothis Blue napsal(a):
To nesnáším, když lidi nazývaj toho, o kom mluvěj, příbuzenským vztahem k oslovenýmu.
Vyprávění o rodinných příhodách ve stylu "můj starší bratr řekl mému nejmladšímu bratrovi, že náš prostřední bratr a čtvrtá nevlastní sestra... etc." mě už celkem nechávají v klidu. V mé vlastní rodině je zase specialita, že se opakují stejná jména, takže máme třeba tři po sobě jdoucí Hany, což je teda bordel, a není to jediný případ, brácha se jmenuje stejně jako otec, matčin brácha se jmenoval stejně jako jeho otec, sestra mé babičky se jmenuje stejně jako sestra mého dědečka, no a do toho se shodou okolností opakují stejná jména i u různých tet a tak. Macondo hadr. To už je pak lepší popisovat ten příbuzenský vztah než používat jméno. Jo a babičky rozlišujeme jako babička dolní, což je moje babička a bydlí v přízemí, babička horní, což je moje matka (taky se jmenují stejně), a kubánská babička
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Esclarte
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 16:36
Já nemám ráda, když starší a významnější osoba nic nenabídne, ale prostě a jednoduše začne sama tykat. Co potom. No nejspíš dál vykat, protože začít taky tykat je trochu oprsklé (ale někdy to funguje - jsou lidi, že si s tím nelámou hlavu, tykají taky a je to v pohodě). Mně ale docela vadí, když mám někomu tykat a on mě vykat, i když chápu, že třeba dobří kamarádi rodičů prostě automaticky tykají. Naštěstí se to dneska už tak nebere a máminy přítelkyně mi většinou normálně nabízají tykání, a je to.
Zajímavé taky bylo, že staromódní babička se před lety dost divila, že si jeden její syn tyká se známým s práce a přitom si hodlá brát jeho dceru. A říkala, že to mu teď ale Pavlíček bude muset začít vykat, když to bude jeho tchán.
Téhle babičce moje máma coby její snacha vyká a vyhýbá se jakémukoli oslovení (zatímco druhé babičce táta normálně tykal, ale nevím, jak jí říkal). Druhé jí taky vykají a přitom jí říkají maminko, což mi přijde v dnešní době jako dost divná kombinace.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 16:47
No když je to někdo, koho člověk zná už dlouho... Lidi, co mě znají odmalička, mi samozřejmě pořád tykají a já jím pořád vykám, a naopak já pořád tykám dětem, co mezitím stihly vyrůst, a nepředpokládám, že budou tykat ony mně. i když ty Mileniny kámošky, co sem chodí jako domů občas i bez Mileny s tím že čau teto, já se jdu jen napít... no nic... Ale kdyby mi bylo dejme tomu dvacet a nějaký nový známý mých rodičů by mi začal automaticky tykat, tak to bych teda nadšená nebyla, to je fakt. V patnácti mi to ještě nevadilo.
Jinak je to někdy sranda, manžel od prvního setkání automaticky tykal mým rodičům (po kubánsku) a tyká mému dědečkovi, ale vykal své babičce.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Esclarte
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 16:53
Právě v patnácti jsem na to byla hrozně citlivá. Byla jsem přesvědčená, že už nejsem žádný dítě a tykání od cizích mě uráželo, protože jsem to brala jako "ty jsi ještě mrně s panenkama."
Ale je zajímavé, že jeden náš starý soused, který znal mámu už jako dítě a do dneška jí tyká, mně vyká. On vlastně už kdysi mámě řekl, že jí teď, když je dospělá, už bude říkat "vy", ale ona mu to rozmluvila. Asi to bral tak, že mě už přece jen tak dobře nezná.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Albert Zweistein
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 17:43
Aries napsal(a):
naopak já pořád tykám dětem, co mezitím stihly vyrůst, a nepředpokládám, že budou tykat ony mně. i když ty Mileniny kámošky, co sem chodí jako domů občas i bez Mileny s tím že čau teto, já se jdu jen napít... no nic...
U nás v rodině provozujeme už dlouhá léta s našimi dětmi něco, čemu říkáme tzv. virální tykání. Původně nám tykali (a říkali křestním jménem) ti kámoši (a hlavně kámošky) našich mladých, kteří s náma někam jezdili, protože já nesnášim být celý dni s někým, kdo si z nějakého "respektu" nechce říct o jakoukoliv maličkost nebo projevit svůj názor, takže je nutno z něj všecko páčit. A ostatně na vandru se nevyká, že.
No a našim mladým dámám se to zalíbilo (byly/jsou tím v kolektivu zajímavé), takže to začaly úmyslně rozšiřovat na kdekoho svého věku, kdo k nám přišel, nebo s kým nás seznamovaly (zvlášť sranda to byla s tou nejstarší za jejího pobytu na VŠ koleji - čímž jsme mimo jiné předešli řadě problémů, které jste tu uváděly).
Pojí se s tím i řada veselých příhod. Už jen ten pohled na "nezkušené" učitelky, když se větší část třídy (momentálně sedmého ročníku základky) ocitne v naší blízkosti, ten stojí zato.
Takže my si to (coby rodiče) celkem užíváme. Chce to ovšem povznést se nad nějaké ty názory "starším automaticky patří úcta". Prdlajz. Řekl bych, že nás ti mladí mnohem víc respektujou (a mnohem méně podvádějí) takhle. Člověku, kterého je možno poslat do prdele rovnou, není přece potřeba lhát. 
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 18:35
To je v pohodě. Ono jde spíš o to, že tak nějak není nějaká všeobecně zažitá konvence, v každé rodině nebo skupině je to trochu jinak, no a pak je někdy potíž v tom kontaktu navenek, protože někdy taková formalita docela dokáže zkomplikovat život.
Zvlášť v takových případech jako jsou tchyně a kolegové v práci je to dost choulostivá věc.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Sofia
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 19:07
Aries napsal(a):
Lidi, co mě znají odmalička, mi samozřejmě pořád tykají a já jím pořád vykámSused, ktorý ma poznal odjakživa, mi tykal dovtedy, kým som nenastúpila pracovať do podniku, kde od robil vrátnika. Odvtedy mi začal vykať. Jeho žena mi tyká dodnes.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
emmelline
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 19:34
Ja väčšine ľudí ktorých poznám v práci vykám. Sú ale ľudia s ktorými sa stretnem a okamžite si začneme tykať. Mladším takisto vykám (myslím tým tých hodne mladších) – a ak si s nimi začnem tykať je to bez toho aby som im ako staršia tykanie navrhla. Proste si jedného pekného dňa začneme tykať a ani ten prechod nepostrehneme. A tí rovnako starí, či kúsok mladší ako ja, mi tykanie navrhujú prví. Ja skoro vôbec. Ako dieťa som dospelým vykala. Poznala som iba maminho starého otca, jemu som vykala alebo lepšie povedané, komunikovala som s ním prostredníctvom mamy.
Niekedy počas rozhovoru prechádzam od vykania k tykaniu a zasa k vykaniu. Ale tí, čo ma poznajú dlhšie si už zvykli. Proste pri každom človeku, je to iné, záleží od toho, ktorého človeka.
Hovoríme tu o vykaní, či tykaní ale napríklad moja spolužiačka svojim vlastným rodičom onikala. Môj muž rodičom zase vykal. A ani keď už bol dospelý nedokázal im tykať. Ale teraz si skoro so všetkými známymi tyká. S veľa ľuďmi, s ktorými si on tyká, si ja vykám. Ale oni mi potom samovoľne začnú tykať tiež.
Mám bývalú kolegyňu, s ktorou sa priatelím a tykám jej, ale ona povedala, že mi jednoducho bude vykať, lebo sa jej to zdá prirodzenejšie. (Je oveľa mladšia.) Tykám bez výnimky – na PotterWebe.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
nifredil
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 19:40
Uáá, jednu ohnivou! Nebo radši dvě. Jednu na bolest a druhou na vítězství vůle. Právě jsem podstoupila dobrovolný očistec v podobě epilace nohou. Co by člověk pro krásu nevytrpěl
Já mám s vykáním/tykáním vždycky kříž. V určité společnosti automaticky tykám (FF, studenti, na koleji, ...), jinak ale většinou vykám. Největší oříšek jsou takoví ti známí, které sice znám od mala, ale se kterýma se vidím jednou za pár let. Jako malá jsem to řešila obligátním strejdo/teto, teď se oslovení snažím vyhnout, ale při rozhovoru raději vykám. Dotyčný se semtam ohradí, proč mu vykám, to pak stydlivě přejdu do tykání, ale při dalším setkání většinou znova vykám (taky proto že jsem hlava děravá a nic si nepamatuju).
V +/- patnácti jsem stejně jako Esclarte byla hrozně citlivá na to, jestli mi někdo tyká/vyká, ale vím, že i tehdy jsem si připadala divně, když mi starší člověk začal vykal. Jednou jsem se do krve pohádala s jednou ženskou ve frontě na vleku (obligátní místo), která nejen že mi podupala lyže (a za ní i její tři potomci) a tvrdila, že předbíhám (což byla nejspíš pravda), ale ještě mi dost urážlivě tykala stylem: holčičko, drž hubu a krok, já jsem starší. Tak jsem jí začala tykat taky. Fuj, vždycky se rozčílím, jenom si na to vzpomenu.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Barbinka
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 20:04
jedna učiteľka nám raz rozprávala, ako keď začala pracovať, v učiteľskom zbore ešte bol jeden prísny učiteľ, ktorý ju predtým učil, a hoci si so všetkými kolegami skôr či neskôr začala tykať, on jej naďalej hovoril krstným menom a vykal, ona jemu vykala ako dovtedy a ani si nevedela predstaviť niečo iné - tykať by mu nevedela ani keby jej to navrhol, čo on zrejme nemal v úmysle. ale teraz už má plno kolegýň, ktoré sú zas jej bývalé žiačky a nemá problém si s nimi potykať 
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
P.M.d.A.
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 20:20
Hm, já tykám tchýni a tykala jsem si vždycky i se všemi kolegy, většinou to tykání bylo nabídnuto ze strany dle protokolu, i když občas zafungovalo i to, že já jsem byla nováček a přijala jsem s radostí nabídku k tykání od mladších kolegyň (které se mi po zjištění mého věku za to ještě většinou omluvily).
V necelých čtrnácti jsem nastoupila na gympl a vykání od učitelů mi přišlo ujetý. V necelých osmnácti jsem nastoupila na vejšku a běda tomu, kdo mi tyknul. Teď to neřeším. Nemám paměť na xichty a tak se oslovení vyhýbám, stala jsem se mistrem nevykacích-netykacích formulací. Kdo tykne, tykám mu taky a podobně s vykáním. Tykání od kamarádů mých dětí ignoruju.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Sofia
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 20:37
Ja som mala problém, keď som chodila na liečenie. Asi desať rokov na to isté miesto a v tom istom čase, takže vždy som tam stretla kopec ľudí z minulých rokov. Problém bol v tom, že som častokrát nevedela, či niektorých ľudí poznám len z videnia, alebo som sa s nimi niekedy bavila a keď, tak či sme si tykali alebo vykali. Odkedy mám decká, na liečenie nechodím. 
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 20:57
Tak takový problém bych asi neměla, věděla bych, že jsem si velmi pravděpodobně nezačala tykat s nikým 
Mám jednu kolegyni, se kterou si česky vykáme a španělsky tykáme, podle toho, jak nás zrovna napadne komunikovat, někdy je to věta tak, věta onak. dokonce jsme se formálně dohodly, že by třeba nebylo špatný to nějak sjednotit, ale prakticky nám to prostě nějak nejde
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
P.M.d.A.
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 21:04
Já tykací okruh omezuju na lidi, jejichž xichty si pamatuju. Ale občas to taky nevyjde.
Ono je taky potřeba oddělit lidi, co vám tykají bez vyzvání z pocitu nadřazenosti, od lidí, co prostě tykají od srdce. Ten první typ pálkuju stylem "s tebou jsem pásla krávy?", ten druhý prostě beru jako projev přátelství a tykám taky.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
emmelline
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 21:46
Aries napsal(a):
Tak takový problém bych asi neměla, věděla bych, že jsem si velmi pravděpodobně nezačala tykat s nikým Podobne.
Aj keď už sa mi stalo aj to, že som videla chalana prvýkrát v živote na brigáde v cudzom štáte a nielenže sme sa okamžite spolu začali rozprávať, ale vydržali hovoriť v kuse 4 hodiny len my dvaja. Ostatní pre nás prestali existovať.
A keď sa už ostatní rozišli do svojich ubytovní, prerozprávali sme ďalšiu hodinu a stali sa terčom vtipkovania celého osadenstva. (Teda boli sme tam dve školy z rôznych miest).
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Suze
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 21:54
P.M.d.A. napsal(a):
Tykání od kamarádů mých dětí ignoruju.
Já to teda znám jen z pohledu dítěte. A musim říct že i když pro všecky ostatní děti na tom hřišti, kde jsme si hrávali, byly všecky ostatní maminky hned tety a tatínci strejdové, já jim vždycky vykala. Vůbec ale vůbec mi to nepřišlo správný. Je to prostě divný.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
P.M.d.A.
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 22:13
To je o výchově těch dětí, a ty jsi evidentně z těch správně vychovaných. Moje děti ví, že mají tři tety, a těm se tyká. Pak jsou matky kamarádů, a těm se vyká a oslovují se paní ta-a-ta. Já jsem to vždycky chápala taky takhle. Jenže pak se tu objeví nějaký fakan (jména si nepamatuju) a řekne "teto dej mi napít" a já vím, že jakoukoli akcí bych nejvíc zkazila radost svým dětem a tak vyrobím pití a snažím se nepřemýšlet nad tím, co si to cizí dítě myslí a kdo ho asi vychoval.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Aries
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 22:17
Suze napsal(a):
[Je to prostě divný.Je to divný a mně se to nelíbí a vadí mi, když Milena takhle říká sousedkám a matkám kamarádů, jenže tady je to nějak zavedené,skoro všechny děti to dělají, tak to pochytila od nich. Mně to vždycky připadá, že mluví jako něco, co se právě vyhrabalo ze stohu. No ale tak co můžu dělat, taky to ignoruju
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
Suze
|
Re:Hospoda U Malátného psa - 16.07.2008 23:07
P.M.d.A. napsal(a):
"teto dej mi napít"
To zní otřesně. Když už tak aspoň s tím prosím.
Jinak ještě k těm příbuzenskejm vztahům. Mamka má sestřenici na Moravě. Tam odtud vlastně pochází i moje babička a prakticky v každém domě v té vesnici žije nebo žil někdo spřízněný. A když teta(ta sestřenice mojí mamky-je pro to nějaké samostatné pojmenování z mého pohledu?) začne vyprávět, co dělá ten a ten, no vždyť víš, bratranec sestry naší babičky, vzal si tu a tu. Jaktože nevíš? Jeho sestra tu byla o minulý pouti - tak jsme téměř všichni v koncích.
Pak tam je taky jeden mlýn, kterému každý říká jinak. Buď podle křestního nebo příjmení jednoho majitele a nebo podle příjmení dalšího majitele. Asi nejvýstižnější je pak stejně "ten u tý starý borovice".
No a ještě nám teta vyprávěla, jak šla s babičkou(sestra mě babičky - nějaký nápad?), zastavilo u nich auto, řidič se ptal na cestu a babička se jala směrovat:
"No to musíte tadyhle dólu a tam zahnout u kovárny...No ale ona už tam vlastně není kovárna. No a pak pojedete kolem parku a zahnete tam u (doplň libovolné působiště někoho - já už si to nepamatuju)...No ale ono už to tam vlastně taky není."
Tak mezitím, kdy babička vzpomínala, co všechno tu bejvávalo za jejich mladejch let, mu teta řekla, ať jede rovně dolů a na křižovatce doleva a tam už je potom ukazatel.
|
|
| | Téma bylo zamčeno.
|
|
