Re: Hlasitá prosba zoufalého čtenáře!
Autor: Alice
Datum: 23. 07. 2005, 15:03:36
Harry Potter and the Half-Blood Prince
Harry Potter a Princ dvojí krve
1. kapitola – Ten druhý
ministr
Poznámka korektora
Spojení Prime minister (ministerský předseda) se v originále vyskytuje
velmi často, tak se nedivte, že zde je také.
Blížila se půlnoc a ministerský předseda
seděl sám ve své kanceláři. Dlouhá zpráva, kterou četl, se mu neustále obracela v hlavě, aniž by mu
zanechávala sebemenší stopu po významu … Čekal na telefon prezidenta z velmi vzdálené země, netrpělivě
očekával, kdy mu nešťastný prezident zavolá a zkoušel potlačit nepříjemné vzpomínky na dlouhý, vyčerpávající
a namáhavý týden, ale v jeho hlavě nebylo moc místa pro cokoli jiného. Čím více se snažil soustředit na
potištěnou stránku před ním, tím jasněji mohl vidět rozjásanou tvář jednoho ze svých politických odpůrců.
Tento zvláštní protivník se objevoval ve zprávách každý den, nejen že vypočítával všechny strašlivé věci,
které se udály za poslední týden (jako kdyby to někdo potřeboval připomínat), ale také vysvětloval, proč jedna
a každá z nich byla chybou vlády…
Ministerskému předsedovi se zrychlil tep, když pomyslel na ta
obvinění, která nebyla ani fér, ani pravdivá. Když je v zemi jeho vláda, očekávalo se, že zabrání zřícení toho
mostu? Bylo urážející od kohokoli naznačovat, že oni netrávili na mostech moc času. Most byl méně než deset
let starý, a ani ti nejlepší experti nevěděli, jak vysvětlit, že se rozlomil na polovic, posílajíc tak tucet
automobilů do vodnatých hlubin řeky. Ale jak se někdo mohl odvážit navrhnout, že to bylo nedostatkem
policistů, že to skončilo ohavnou a dobře uveřejněnou vraždou. Nebo snad mohla vláda nějak předvídat šílenou
vichřici v jihozápadní Anglii, která způsobila tolik ztrát na životech i majetku? A byla to jeho chyba, že
jeden z jeho nižších ministrů, Herbert Chorley, si vybral tento týden k tak nezvyklému činu, že stráví víc
času s rodinou?
“ Ponurá nálada obklopila město” jeho protivník zakončil, sotva skrývajíc široký
úsměv. Naneštěstí to byla úplná pravda. Ministerský předseda to cítil také; lidé vypadali mizerněji než
obvykle. Počasí nikdy nebylo tak deprimující; všechna ta mlha uprostřed července...Nebylo to obvyklé, nebylo
to normální... Otočil na další stránku poznámek, viděl jak zdlouhavě to pokračuje a vzdal to jako ošklivou
situaci. Protáhl ruce nad hlavu a přitom se truchlivě rozhlížel po kanceláři.
Byla to útulná
místnost s pěkným mramorovým krbem obloženým dlouhými orámovanými okny, pevně uzavřenými proti mlze, neobvyklé
v tomto ročním období. S malým zachvěním ministerský předseda vstal a přesunul se k oknu, díval se na řídkou
mlhu, tlačící se na sklo. Bylo to poté, co stál zády k pokoji, když za sebou uslyšel lehké zakašlání. Strnul,
přímo proti svému vlastnímu odrazu v tmavém skle. Znal ten kašel. Slyšel ho už předtím. Pomalu se otočil do
prázdného pokoje. Nicméně náhle se ozval hlas, perlivý, rozhodný hlas, znějící jako by četl připravené
sdělení.Přicházel od – jak ministerský předseda věděl od prvního zakašlání – malého mužíka, podobného žábě,
majícího na sobě dlouhou stříbrnou paruku, zobrazeného na malbě ve vzdáleném rohu pokoje.
“Ministerskému předsedovi mudlů. Naléhavá schůze. Laskavě okamžitě odpovězte. S pozdravem, Popletal.”
Muž na obraze tázavě pozoroval Ministerského předsedu.
“Ee,” řekl ministerský předseda, “víte,
teď zrovna nemám čas … já očekávám telefonát … od prezidenta”
“To můžete přesunout,” řekl portrét a
v ten moment ztratil předseda odvahu, jak se bál od začátku.
“ Ale já opravdu doufal, že budu
mluvit –”, zkusil ještě namítnout.
“Můžeme zařídit, aby prezident zapomněl zavolat. Zavolá zítra
večer,” řekl mužík. “Laskavě okamžitě odpovězte panu Popletalovi.”
“Já … ach … tak dobře,” řekl
ministerský předseda slabě. “Ano, odpovím panu Popletalovi.”
Pospíchal zpět ke svému stolu,
utahujíc si kravatu. Sotva se posadil a nahodil obličej na, jak doufal, uvolněný výraz a v tom vyšlehly jasné,
zelené plameny z prázdného ohniště pod krbovou římsou z mramoru. Sledoval, a snažil se neprozradit jiskru
překvapení, či obav, jak se v plamenech objevil zavalitý muž, velmi rychle se otáčející. O pár vteřin později
vylezl z krbu a stoupnul si na poměrně pěkný starožitný koberec, na který padal popel z rukávů dlouhého
proužkovaného kabátu. Zelenou buřinku držel v ruce.
“Ó... Ministerský předsedo,” řekl Cornelius
Popletal kráčejíc vpřed s rozpraženýma rukama. "Je dobré znovu vás vidět".
Ministerský
předseda nemohl upřímně odpovědět to samé a tak neřekl nic. Nebyl ani trochu potěšen z toho, že vidí
Popletala, jehož příležitostné návštěvy, zvlášť od bytosti přímo děsivé, obecně znamenaly další špatné zprávy.
A navíc Popletal měl v obličeji ztrápený výraz. Byl hubenější, měl méně vlasů, ten zbytek byl prošedivělý.
Ministerský předseda viděl tento vzhled na politicích už předtím a nevěstilo to nic dobrého.
“Jak
vám mohu pomoci?” řekl, potřásajíc Opletalovou rukou velmi stručně a gestikuloval směrem k židli naproti stol
