Autor:
Fleur. DelacourovaDatum: 01. 11. 2005, 03:13:35
O několik měsíců později: Před obchodem Borgin & Burges stála osamělá žena. Neměla u sebe téměř nic.. Ale
ano, něco přece. Na krku se jí třpytil zlatý medailon, dědictví její rodiny. Její otec byl velmi hrdý na svůj
původ, toho šperku si si cenil skoro jako syna ale o něco víc než dceru. Ale teď nutně potřebovala peníze,
neměla kde spát ani co jíst, a za nedlouho se jí mělo narodit dítě. Nadechla se, zaklepala a vešla. Prodavač
si ji měřil nedůvěřivým pohledem, nejradši by tu žebračku hned vyhodil. Ale když ukázala šperk, zamnul si
ruce. a po chvíli odcházela s malým váčkem cinkajících mincí. Nebylo toho moc, klenot který právě prodala měl
daleko větší hodnotu, ale na tom jí v té chvíli nezáleželo, byla zoufalá.
Byla noc. Hustě sněžilo.
Procházela tichými ulicemi Londýna jako přízrak který tam už dávno nepatří. Myslí jí probíhali vzpomínky na
minulost.. Ruce se jí třásly zimou a vyčerpáním, a ona už neměla sílu mu vzdorovat.
Před ní se tyčila
docela ponurá šedá čtvercová budova, která byla obehnaná vysokým plotem. Pomalu s vypětím všech sil došla na
důr, a zaklepala na dveře. Zaslechla za nimi nějaké hlasy a pak všechno zahalila chladná temnota…
Z dáli
k ní doléhalo tlumené volání: „Probuďte se“.Otevřela oči. Tělo téměř necítila. Vše si vybavovala jen matně.
Ležela v posteli zabalená do přikrývek a kolem ní stály nějaké ženy. Jedna z nich něco svírala v náručí. Bylo
to dítě zabalené do přikrývek, její dítě. Ta žena teď přišla blíž k posteli a sklonila se k ní. „ Máte syna“,
oznámila vyčerpané dívce. Syna, pomyslela si. Zadívala se na něj a na pobledlé tváři se jí mihl smutný úsměv,
vypadá jako on.
Její pohled ulpěl na starých hadrech, ve kterých přišla. V kapse pořád měla svoji hůlku.
Od té doby co odešel ji nikdy nepoužila. A už nikdy nepoužije, ani teď… Jen jediné chtěla ještě udělat.
Naposledy se zadívala na své dítě. „Tom“, zašeptala… „tak se bude jmenovat, jako jeho tatínek. A..a Rojvol,
……..jako můj otec. A …….příjmení….Raddle.“ Ženy se na ni dívaly se zvláštním výrazem., bylo jim to divné.
Nehnutě stály a dívaly se na tu ženu, ze které právě vyprchával život. Na její tváři se objevila jediná slza,
byla to její poslední slza.
